NEWS


středa 23. prosince 2015

Designblok @ Výstaviště - by Fido

Letošní Designblok 2015, co k němu říct, mnooo... Asi bych to nazval spíš Veletrhoblok nebo Výstavoblok. Sice tam bylo designu natřískáno, nápady taky proběhly, ale celkem podstatně to pokopal zhusta nedobře vybranej prostor ke konání. Holešovický Výstaviště a jeho palác je taky sice super, ale je to jak v matematice s plusama a minusama, prostě super Designblok a super Průmyslovej palác dohromady zkrátka nejdou a vodpuzujou se, takže atmosféra skoro až DYI fesťáku šla do kopru a čovek se tam mezi těma regálama procházel jak někde v Brně ve veletržáku, no more, yo more:) Takže tu fotos... Btw. pocit ve svěrací kazajce, k nezaplacení:) Kámoš si čeknul i klecový lůžko, no já bejt slepice, taxe mi tam líbí;)

neděle 13. prosince 2015

Mejšino welcome a bday mejdan @ Nod - by Fido

Takže po roce Vánoce a taky po 3 měsícách si to nakulila Mejša zpátky z tripu po Asii na hroudu prágelní. Tak proč ji nedrapnout za loket a podprahově ji nedonutit vlízt do Noda, kde na ni čekala nečekaná banda, která co do původního počtu byla sice děravá jak chrup stoletýho seniora, ale i tak se snad wow efekt poved a Mejše naběhla žilka na čele radostí (krom z celkem poctivýho jet lagu;) Příště balóny jedině héliový, ať sou pořádný šmoulí žalozpěvy:)

pondělí 2. listopadu 2015

Bramborák battle @ Fidohauz - by Fido

Tak co, bando, žlučníky už srovnaný a zregenerovaný po olejovým assaultu?;) Myslim, že se bramborákový hromobití neřádně povedlo, teřichy narvaný, soutěž proběhlá, recepty celkem zajmavý, hodně vysoko se umístila ňáká indická kombinace a kombo brambor a dýně bylo taky dobře jedlý. Vítěz určenej jak v tipu na jídlo, tak na rugby (i když pár minut před koncem se prostřídali ve vedení tři tipaři, napínavý:), nikdo se nevotrávil ani nespad z balkónu, ke konci odpadlíci zdegenerovali na pelesti a ti nejsilnější z davu ještě dojížděli druhej den a slavili příjezd Apo:) Takže příště téma na přání - polyfky.

pátek 14. srpna 2015

Megatrip @ Thajsko - by Fido

Zři deník vzácný z dokonalýho vejletu jihovýchodní Asií, co sme si s Míšou psali během 9 dní strávenejch v Thajsku, v jeho jižní části na ostrově Ko Phangan, v deštným pralese Kaho Sok a v Bangkoku:)

TUČNĚ - Míša
NORMÁLNĚ - Fido

Odlet z Prahy. Fido je ze všeho pořád vyvalenej.
Začalo to super službama Turkish airlines včetně ledovejch ručníků (vlastně úplně horkejch).
Měli i vegetariánské jídlo!
A haldu kvalitních filmů a her, např. v tetrisu je míša "king":)
Ubytovali jsme se v hotelu s bazénem na střeše.
A šli na píva a omrknout nabídku pingpong shootingů.
V noci byla silná bouřka, kdy nás vzbudil blesk.

PONDĚLÍ
Odlet do Surat Thani. Na letiště jsme jeli vlakem a taxíkem.

A pak letadlem.
A pak busem.
A pak lodí zrezlou.
A pak pick-upem.
Bába nás zavezla do rezortu s ďábelskou pláží.
Ubytovali jsme se v bungalovu přímo na pláži a šli se koupat na dalších 5 hodin do moře.
proběhly píva a svítící planktoni a kousající neznámý mikrosvině ve vodě.
Druhý den proběhla epesní snídaně na pláži a válendo. Moře bylo vařící a slunce pálilo tak, že během hodiny jsme byli pěkně spálení.
Moře fakt klidně 40 stupňů, a v něm vařenej velkej ježek! A pak utek. Ale neutekla nám večer ryba.

STŘEDA
Hned "ráno" jsme si u dědka vypůjčili skútra s prázdnou nádrží.
Chtěli jsme zfejkovat číslo pasu, ale byl neoblomnej děd a 10 000 bahtů sme neměli.
Poté jsme vyrazili a Fid to pořádně rozkalil z místního kopečka. TO neměl dělat - ještě teď má obtisklé nehty v břiše, muhehe.
FUUUU, myšice mi vyrobila nový břišáky a má mojí DNA za nehtama. Nesměju se:) Zadní kolo skútru sjetý na plech, přichází první skluz u staveniště. Míša vypochodovala.
Scenérie to byly nádherné, že to ani vyfotit nešlo. Silnice klikatá, nahoru a dolů... Prales, vedro, řev zvěře... Mrkli jsme se na vodopád, který střežil poloslepý dědek
Mr. Zákal. Asi hodně kalil. Vodopád = blátopád. Ale před kaličem byla Full moon pláž. Ničim spešl lán písku. Suprkyselý drink, hell.
Po chvíli bloudění jsme dorazili na západ k poloostrovu Koh Ma. Proběhla koupačka a návrat za tmy, kdy nám lítaly mrchy do obličeje.
Půlku much sem sežral, takže v čupr hospě se zbohatlíkem a jeho nakoupenejma kuama mi stačila jen lehčí večeře. A pak nákup moskytočoudu a pif a čumění na blesky a poslouchání nafouklejch žab.
Hláška dne - Fid: "Jé, hele, támhle jsou ňáký malý klokánci nebo co." = byly tam žáby. Hláška dne č. 2 - Fid: "Tady choděj ježci." = sousedi z vedlejší chatky se vraceli domů.
A po odevzdání skútru sem šel 2x do jiný chatky, halt produktivní den.
Ten ale neskončil. Neb si po tom všem lehl do síťovky, která pod ním praskla.
Vše tu je LEŽ!

DEN KLOBOUK
Stihli jsme trajekt jen tak tak.
Na trajektu se děla velká šiška = usnutí na kanapi.
V Surat Thani jsme se rozhodli jet do národního parku Khao Sok. Fido chtěl jet na Kho Kho, ale byla z toho vlastně Phi Phi... V Surat Thani si koupil nový klobouk a vydržel mu slovy PĚT minut, dokud ho neztratil:)
Paxme vmáčkli svý zadele do minibusu mezi Thajce, a děsně pršelo. Pochrápávalo se.
Vykopli nás v deštném pralese. Vlhko a horko, všude vysoké příkré skály porostlé zelení.
A jeden rezort vedle druhýho, a jeden úplnou náhodou patří nám. Whoopsie, upe v džungli. Jen dolíhá z dálky rege muziq:)

PÁTEK
Brzy ráno jsme vyrazili na celodenní výlet na jezero.
Ale předtim jsem strčil ruku kočce do zatku a čuchal jí k ocasu, začal produktivní den:)
Společně s Němci, Španěly a dvěma Amíky nás posadili do člunu, odkud jsme pozorovali nádherné hory.
Džunka jehlovitá to s náma a pokérovaným řidičem kalila asi 50 km/h, celkem randál, motor snad z náklaďáku.
Poté jsme dojeli do tzv. Floating village. Vykoupali jsme se ve vodě a dostali k jídlu odporně zapáchající rybu v silném stadiu rozkladu. Smrděla jako místní stoka.
Fuj! Fuj! Fuj! Fuj! Otporná ryba smrdutá mrtvá. Hlavně že místní Němci ji sežrali i s tácem. Voda horká a zelenomodrá. Pak nám indiján rozdal dětský baterčičky a už to motáme do jeskyně.
Skrz džungli a potoky. Botky mokrý, všechno mokrý... Když jsme dorazili k jeskyni, vše nám bylo odebráno. Malým otvorem se vlezlo dovnitř. Slovy nepopsatelná nádhera.
A začal světelně-vodní teror:) Kamení, průlezy, voda všude, nejdřív po kotníky, pak po kaštánky, to vřískali všichni, i baby. No a pak ponor po kebuli, Míša téměř tonula:)
Voda byla velestudená, ale super. Viděli jsme plavat velké ryby.
Modrý.
Pak jsme se vraceli stejnou cestou zpět.
A zas zebaly kaštánky a dál bych to nerozebíral:) Průvodce cestou ukazoval splaskávající kytku, motejlí krmidlo, termity, chlupatici housenici a taky dutej strom (ozkoušeno vlastní dunící lebkou).
A dutá byla jen ta hlava.
Toe vůůůl:)
Cestou zpět jsme chytli největší mordor. Monzun jsme pocítili do morku kostí.
Jo, do mokru kostí! Kejble vody za sekundu najednou, eště že těsně před začátkem vodní záclony indián zastavil loď, abysme nandali gumový cajky, já bohužel žůžový pončíčko pro gejíky, španělský ptáčci za náma sedící měli jenom plavky, taxe na nás krčili:) A pak se spustila opona a už to lítalo, loď se plnila vodou a já nechápal, že indián zvládá šněrovat loď mezi ostrovama poslepu. Viditelnost tak 30 metrů.
Nemálo marní spolucestovatelé breakovali v bahně kozáčka, až z toho Amík upad pod loď a měl celá záda hnědkavá.

Co, záda, prrrrdel primárně. A ňák ho to na rozdíl od ostatních nebavilo. Ale ten brejkdencr, silnej hrůzař, s debilkapsičkou na krku a motal se jeskyní i pak džunglí, jak dyž žirafa sežere zetlelý datle. Utkvěl:) Jo a já při tom přesunu po vodě v monzunu na lodi usnul, asi 2x nakrátko, krása.
Večer při svíčkách, vonných tyčinkách, pivech, zvuků z džungle a našeho krkání zahájen.
Kroak!

SOBOTA
Sme zvadlý kojoti a taxme si naordinovali v džungli day off + totální nicnedělání, čili jen žerem, chrníme, čumíme na filmy a felíme u bazénu. Prostě činnosti, za který by lidi v háku trochu vraždili asi:)
Největší vodvar dne byl Fidův mocný prd na záchodě, který probral žábu a ta začala zběsile kvákat.
A tim naše storky z Morning mistu končej.

NEDĚLE
Neradi, mooc neradi balíme a mizíme z Kaho Soku. Vofocuju stromovej bejvák, naposledy drbem kočku, přisedává k nám do přibližovadla místní fotogenickej čokl. A dem čekat na minivan na airport.
Na airportu si Fido hrdinně objednává pálivou polévku. Teď začíná opravdová sranda. Fid mění barvy a začínám se o něj bát. Ale jen asi tak vteřinu neb má škodolibost a záchvat smíchu mi to nedovoluje.

Místo aby dávala dejchání z úst do úst a zachraňovala mi kejhák, fotí, mrcha!:) Polyfka byla kapalnej oheň plněnej žiletkama a elektrickejma úhořama, děsuplný zlo, co se zažije tak jednou za 10 let.
Jenže pálivá nebyla vůbec:)))) Miminko.
LEŽ!!!
Let proběhl v pohodě. Po příletu jsme zvolili socku bus, jeli jsme přes 2 hodiny asi čtyřma busama za 15 Kč na osobu! Mazec.
Pak už jenom náhodně vybrat chýši na Rambuttri Road, klofli zme, ale to je vlastně úplně nepodstatný, do kelu:) Pak byly piva... Teda ve mně, Míša bublala sonáty.
Chytla jsem Bukovo prokletí, Fid se ožral a mlel nesmysly, tak jsme šli spát, neb nás čekal velký výlet druhý den.


PONDĚLÍ
Vstávačka v 8, pro někoho velmi těžké... Vlakem jsme dojeli do chrámového komplexu Ayutthaya, kde jsme si půjčili kola.
Cestou vlakem se s náma dal do řeči stavitel v důchodu, prej aby si procvičil anglinu, hustej:) A na hajzlu se zasekly dveře ňáký bábě a ďábelsky s nima lomcovala:) Ve městě berem první kolárnu, nabízí epický plečky se zadníma kolama do řádnejch osmiček, skotačivá jízda začíná.
Bloudíme, ale jen mírně. V každém chrámu drbeme asi tak 20 koček a míjíme hromadu šikmejch, co si fotí v jednom kuse selfie a ani si nevšímaj památek. Všude hromada psů, zdravých i nemocných. Na vrcholu chrámu nám začnou hrát psychobuddha remixy.
Jako Eva a Vašek jsou proti tomu béčka. Ještě se daří objevit dospělou verzi tý housenky, kvůli jejímuž cca 5centimetrovýmu mláďátku Míša v Khao Soku v noci vřískala. Dospělá měla přes 10 čísel a byla strašně těžká. Míša si ji nechtěla pochovat, nevim proč:)
Do posledního chrámu už nás nepustili vzhledem k pozdní hodině. Zato za chrámem nás čekl zajímavý úkaz v podobě krmení ryb v řece... Lidi jim tam házeli chleba a voda se vždy totálně vzbouřila s tisíci velkých ryb a začala bitva.
Ryby to byly obrovský, ňáký megasumci neboco. No a ten krmitel jim tam klopil igelitky plný toustů:) Nechtěl bys mezi ně spadnout. Míša si téměř hryzala nehty starchy. Jo a taky sme potkali jezdce na slonech. Bohužel asi v místě, kam chodili na WC, bo jen co sem vytáh foťák, slon vytáh to svý metrový něco a vypustil se na chodník:)
Pro Fida nej vodvar z celého dne.

ÚTERÝ
V Bangkoku. Ráno jsme vyměnili hotel a Fido šel na prohlídku Královského paláce. Já zatím prošla obchody kolem Khao San.
Ráno po restartu skočit vybrat další pokusnej apartment... O 3 baráky vedle, a de se na Královskej palác. Čím blíž mu sem, tím víc slyšim řev Japonců a prodavačů zahalovacích potřeb. A pak už jenom vlízt do komplexu a huba odevřená a zornice stažený od oslnění zlatem a flitrama na barácích všude komplet kolem. Jen mi do výhledu neustále šermujou před xichtem ty prokletý Japka se selfíííí tyčema. Tataři!
Poté jsme se sešli a šli se podívat do druhého komplexu na obřího zlatého Buddhu. Pak jsme zahájili degustační pochod po ulici směrem k řece a ochutnávali všemožné věci ze stánků po cestě.
A já zakopával o retardéry, hrůza:) Jo a asi 3 minuty po vlezu do kláštera se mi Míša ztratila z pohledu, taxem ji asi hodinu krz ten klášter hledal a panička si to tam mezitím prohlídla a pařila fodbal se školákama. Areál byl přísnej, ležící Buddha fak masitej kus zlata.
Každopádně... Naskočili jsme na loďku za 40 Bahtů (pěkně nás oškubali;) a dorazili do China townu! Zase úplně jiná vůně, šrumec, spousta obchůdků, stánků atd.
Jo! Ty kuny místní jezděj lodí určitě grátis. Lodě mocný, starý šroty s dieselovejma motorama, co dyž to vohulí, zněj jak dragster na startu, super! China town celkem epika, co metr, to žrádelna. Já začal žrát a Míša začala...
Fotit. Parádní kompilace to bude. Ale prošli jsme dokonalou ghetto pasáž plnou ultralevného různého zboží. Zítra jdeme rozhodně na lov.
Jako s našima cenama v ČR se můžou místní Číňani (Vietnamci:) jít zabít, tady stojí skoro všecko do kila, peklo:) Cestou žeru ňákej závitek od babči, co stříhá lidem řízky nůžkama, pak palačinku plněnou párkem a pak pouliční kuřecí nápich, všecko libofka. A je cca 6 hodin od sežrání a trávidlo naprosto OK.
Celou cestu z China townu jsme dali po svých, tak bolí nohy děsně (taky byly právoplatně a mocně černý). Po smytí veškeré špíny jsme si nechali udělat pravou thajskou masáž zad a hlavy...
Míše přidělili babu a na mě si zased ňákej borec. Ale kruci, byl o 2 hlavy menší, ale ten tvor měl místo rukou hasičský hydraulický kleště, jak mě masil. Skoro sem kvičel, ale o milimetr to šlo udržet. A pak se seslal takovej déšť venku, že nezbylo, než pofelit v masérně s čajem a sledovat za sklem ňákou kliošku epilovanou voskem, jaxe jí kroutí face:)
Na Khao San Road v baru jsme potkali polské volejbalistky, které všude ojebali o šíleně moc peněz.
Já si řek o rekord 5 velkejch Changů, takže jistota krásnýho dalšího rána...

STŘEDA
Krásný další ráno a kocovina jag zadek:) Míša rozjela booking vege jídla do éra, což jí nešlo, až se z toho vztekla a málem jí slza tekla:))
Pak jsme se vydali do China townu lodí (tentokrát jsme se nenechali okrást jako minule) a ponořili jsme se do temné hloubky uliček plné vůní, šrumce, malých lidí, levného zboží a slepičích pařátků...
Smelly se odevšad hrnuly, od okouzlujících po shnilý, a hlavně - všade tuny zboží, co chceš teď hned, všechno:) Ceny nulový, takže bágl tloustl rychleji než Fido.
Ale jen trošku rychleji... Pak jsme se pěšky přemístili do Siem Square, údajně ráj nákupů. Zde jsme se najedli - z polévky "no sosidž" nakonec byla polévka se sosidž, ale bez vody. Návrat domů tuk tukem.
To byl závodník! Pak na sprchu na střechu domu s našima báglama a na letiště. Dál už jen odletová depka zaháněná pivama a pomlouváním lidí na letišti:)

ČTVRTEK
Dorazili jsme do Turecka. Hned jsme vyrazili omrknout Hagia Sofia... Naproti ní podobný to chrám. Což Fida zmátlo a fotil jen tento chrám v domnění, že jde o Hagia Sofia. Což mě zmátlo taky... Toto napsáno v letadle po 5 pivech a turbulencích.
To byl důsledek toho, že sem zapomněl ležet foťák v metru a Turek vyběh s nim a zachránil moji nervovou soustavu. Jinak Istanbul vůbec neoslnil, město s debilní, až nulovou architekturou, v ulicích jen samý chlapi, ale dobrej jahodovej dort tam maj. Na letišti pak poslední dvě piva, každý za cca 320,-, zato ale objem 0,7:) Už sedáme na Ruzyň, čůs příště!:)

úterý 28. července 2015

Red Bull Air Race a válenice @ Budapešť a Balaton - by Fido

Lítající šunka je borec, dolít si pro 3. místo... Teda esli správně odvozuju, že náš Šonka je maďarsky šunka, páč to měli napsaný v pizzerii na pizzách;) A to ještě pořádně propečená, panžto na tripu tentokrát do Maďarska bylo takový vedro, že i větráky v mým autě, co nemá klimu, chtěly vytýct pryč. Takže přežít procházku Budapeští a postát sobotu kvalifikaci a neděli na finále Red Bull Air Race 2015 pod otevřeným nebem bez mraku a na rozpáleným nábřeží byl skoro nadlidskej výkon. Abych nekecal, i s polejváním, tak 10 velkejch PET lahví na osobu padlo?:) Všecko vařený. No a závod super, haldy lidí, vstupný zadarmiko i s good výhledem, stánky, hudba, kucí artistický, do toho éra, schizofrenici s kamerkama a letadýlkama na selfuck tyčích, piva, focení, omg, bylo to super. Jo a taky přelety redbullí letky, počínaje krásným stříbrným B-25 Mitchell, čtyřma A-10 (to sem sral ježky blahem:), sem tam Alpha jety, akrobatický triky se stařičkou AH-1 Cobra, Ceausescova originální Super Constellation, ukázka kulometný lodní bitvy, seskakování parašutistů na terč na hladině, shazování potápěčů z vrtulníku do vody, prostě nuda;) V pondělí pak vejval u Balatonu, co je spíš takovou velkou mělkou louží, jejíž hloubku zmákne i dvouletý dítě, rachtále sotva popytel. Navíc mě tam bodla v trávě vosa do nohy, takže do Maďarska už nikdy nevkročim!!!;)))

čtvrtek 9. července 2015

Expo 2015 @ Miláno - by Fido

5. den Italy tripu sme to seslali na celej den v Miláně do výstavního areálu na Expo. To bylo letos věnovaný jídlu a spoustě věcí s nim spojených, samosebou s poukazem na to, jak odstranit všemožnejma nápadama hlad ze zeměkoule. Ale při určitým odstupu a při vědomí právě tohohle motta mi celý Expo přišlo jako naopak trochu flusanec na chudý, bo všechno naleštěný, drahejma technologiema narvaný, jídlo drahý úplně extrémně, drinky taky, zobrazení superluxusních jídel, kam se člověk podívá, takže až na sem tam výjimky, že by to byla výstava o nasycení chudejch, to mi asi ňák uniklo:) Pavilony se taky lišily vo 180 stupňů a bohužel ten českej bych řadil zrovna celkem dost nízko, kousek nad ty, co zůstaly v době naší návštěvy zavřený. A i sami barmani kroutili hlavama nad těma skulpturama před našim pavilonem. Já zas vrtěl hlavou uvnitř, opravdu mocně poutavá výstavka, wtf? Na celý čáře u mě vnitřní expozicí vyhrál Ázerbájdžán, Francie, Brazílie, Slovinsko, Čína a hafo dalších. Vnější expozice byly hezký u mnoha zemí, se nedá moc vybírat. Hezký bylo dělení baráků podle typu jídel, takže kávovej a čokoládovej oddíl potěšil velmi:) Hodně států taky mělo svůj dům laděnej čistě jako videoprojekce, za ty naprostej vítěz Thajsko. Slováci zase potěšili virtuální realitou. Krásně udělanej barák měli Britové (mj. úvodní fotka), vstup záhonama a na konci replika vnitřku včelího úlu včetně audia. Všecko s poukazem na důležitost včel pro přírodu, stejně jako u víc dalších expozic. Ocenil sem dobíjecí pointy v areálu, baterky letěly dolu hrozně:) Co sem neocenil, byly tisíce školních výprav, čili celkem řev všude. Celkově doporučuju určitě, ale jeden den je tak tak na rychlejší průlet.

středa 8. července 2015

Trip @ Itálie - by Fido

Sice sem ještě netušil, co za brutální tropy dovalej v létě sem do ČR a že jim neuteču, ale původní nápad bylo vyhnout se tropům podél celý Itálie, takže trip do týhle fantastický země se teda odehrál v květnu, ideální konstelace:) No, "trip", spíš bych to nazval takovým úprkem, protože ňákým nedopatřením sem všechny trasy pochystal na čas o den delší, což mi jaxi bylo připomenutý až na místě, takže ze 6 dnů se stalo 5, a to způsobilo solidní časovou tlačenici.

1. DEN
Úprk začíná. Ráno sedáme na letišti v Bari, dostáváme v podstatě sotva zajetý auto s najetým 1000 km, smrdí novotou a ještě netuší, že mu později ťuknu nárazník a strašně zaseru šmorajzem ze staveniště u parkoviště, kde bude den stát;)) Metelíme do města, kde zme unešený úzkejma uličkama provoněnýma pracím práškem z všude kolem visícího prádla z voken. Báby a dědci ve vchodech po obou stranách motaj nějaký těstoviny či co, dělá to tam skoro každej geront. Potkáváme velkej hrad s mastným vstupným, takže FU a jde se do kostela. V něm parádní klídek a nepřezdobenost. Pod kostelem o patro pod zemí je zdobná krypta s hustě zachovalou mumií. Ta, kdyby se pohla, vypadne ze mě kýbl šišek strachy. Jdem zpátky k autu, Nissan je fakt špatně zpřevodovaný auto, hell. Frčíme na západ podle guida na hrad Castel del Monte, památka UNESCO. Skvělej mnohobokej hrad, bo spíš pevnost, co měla co dočinění se Sforzama. Platíme tučnej bakšiš, lezem dovnitř a tam jako nic? Hello, nic?:) Prázdný stěny a vobouchaný sloupy, střílny a das alles. Trocha disappointmentu asi neuškodí, no. Po celkem nekonečný hledačce jídla sjíždíme hambáče u parkoviště a valíme dál na západ, cíl je přímořský město Salerno. Tam jim parkovací kapacity vůbec nic neříkaj, takže káru máme asi kilák až dva od baráku. A pot mi na čele razí z toho, když vidim, jak je to město zarubaný v kopci a netušim přesně, kde bydlíme, táhnouce kufr jag cyp:) Naštěstí Italští bratři měli v mozku mozek a za určitě krvavýho odporu památkářů vystavěli mezi svý památečný domy regulérní eskalátory. Takže berem jedny, co sou 2x delší než na Míráku, a vyjíždíme do půli kopce. Ubytováváme se v ňáký asi bejvalý koleji pro jeptišky, spartánský, ale bohatě stačí. Večer průzkum města s jeho promenádou a alkoholní muhehe:)

2. DEN
Po klášterní snídani se autem posnažíme najít západně od Salerna další UNESCO věc, městečko zasekaný brutál do skály, ale asi kroužíme na špatným kontinentě, prostě sme to nenašli. Nebo našli, projeli a hezký je to jenom z vrtulníku, nevim:) Ale užšíma a klikatějšíma ulicema z kopce do kopce sem ještě asi nejel. Zrcátka káry přežily OK:) Nabíráme směr sever a dáváme motoru kotlyk při vejškrabu na Vesuv. Tam kolony a krásná ukázka nezmáknutý koordinace parkování autobusů a aut místním posunovačem na parkovišti. Škrábem se na vrchol a na protější hoře furt trénujou ňáký dělostřelci, netušíme, o co jde, ale jeby sou to pořádný. Jako by stříleli na ISS bo podobně. Nahoře klasika, obhlídka do kráteru, z kráteru, nad kráterem, pod kráterem nikdo nesmí stát:) Shodujem se, že Pompeje sou minimálně na den, takže scratch a hrotíme rovnou na Řím. Tam už moc sil nezbejvá a taky se celkem stmívá, čili dobíjíme energii pivama a motáme to ulicema kolem nespočetnýho množství památek a zabarikádovaný/opravovaný fontány di Trevi. Nasvícenej Řím má fakt gule. Mít stativ, strávim tu se zrcadlovkou tejden:) Protože máme auta a cestování ten den ještě málo, pokračujem v noci z Říma dál na sever, do domluvenýho ubytování. Sice nejdražší, co zme potkali, ale e-pic-ký, všecko vyleštěný, vyvoněný, majitelka nejmilejší ever. Asi si ji s sebou vezmeme v kufru;)

3. DEN
Po snídani s asi 10 chodama nás čeká asi nejvíc natlačenej den historií z celýho pobytu. Chtít zvládnout za jeden den Sienu a Florencii může chtít jenom debil nebo Fido:) No, zadařilo se, Fido byl přítomen, takže se de na to. Nemá asi smysl popisovat, jak fantastický města to oboje sou. Siena údajně nejzachovalejší středověký město ever, takže haldy hradebních zdí, cimbuří, věží, uliček, v kterejch si i chorej low-end mozek představí se zavřenejma očima hořící louče, chrčící povozy a halekající měšťany. Siena, taky v UNESCO (metelili sme hlavně tenhle level), má v centru velký parabolický náměstí, používaný pro trhy, divadla, hafo věcí. S věží uprostřed, kterou sem pokořil a všechno viděl stejně jak ty všudypřítomně lítající a seroucí holubi:) No a Florencie... Kolik že to mám místa tady na popis? Takovou koncentraci umění, jak architektonickýho nebo pouličního člověk fakt málokde najde. Vydržel bych na tu jejich centrální katedrálu civět měsíc. Místní Senegalec to poznal, přišel a vrazil nám do hlavy historku, že je čerstvej otec, a 3 dřevěný kýčovitý sošky zvířat. My mu nasypali pár měďáků a už zdrhal, aby ho nikdo neviděl dělat biz;) Senegalec tvl. Pokračujem k Ponte Vecchio kolem malířů, zpěváků, houslistů, areálem mnoha soch všemožnejch historickej postav, úlet trochu. Most už má bohužel zavřený všechny shopy, ale i tak maj ve dveřích díry, kterejma se dá odhadnout, co je v krámu, takže poctivě slídíme. Cestou dom, že si dáme whisku take away, mnuo, take away, spíš taekwondo, bo 2 deci sme obdrželi a mazejte, haranti:)

4. DEN
Následující den opět do káry a hyeah do naší cílový destinace, Miláno. Tam se chystáme zfelit celej den po městě, bo Miláno toho má taky randál co nabídnout. V podstatě se jenom necháváme unášet ulicema a nabízenejma tipama z průvodce, takže samosebou zkoušíme místní metro, co nás vykopne rovnou na hlavní náměstí, kde člověk zase nechá hubu na dlažbě, když uzří prve tu jejich katedrálu, epiq. Tak fotogenický místo a genius loci, že kašlem na předpisy a odvíráme flašku vejna. Dřepíme a pijem a nasáváme atmo. Proto je s katedrálou asi 10 fotek;) ...aha, 14. Strajdujem dál ulicema, ve kterejch už je všude vidět, že prostě Expo před pár dnima začalo, kdyby to ňákej neznaboh náhodou nevěděl. Takže Expo je v ulicích v podstatě všechno, billboardy, vlajky, merch. Motáme se dál, až ke Sforzovskýmu paláci. Eh, nežili si zle, multipáni, o to hůř si asi žili poddaní:) Takovej areál, že Baťa s jeho vycihličkovaným Zlínem sem může nastoupit do učení. Opět haldy zahrad, sloupořadí, pohoda zlá. Cestou k našemu hostelu (kde prozměnu bydlíme jen my a dobrovolníci z Expa), míjíme ještě Pinakotéku (zvenku;) a divadlo La Scala, který je zvenku tak 2x tak víc na nic než naše Státní vopera. Prostě dům. No a večer šetříme síly na 5. den, kdy nás čeká celodenní bruntál na Expu.

5. DEN
Návštěva Expa - v samostatným reportu.

pondělí 1. června 2015

Mototrip @ Severní Čechy - by Fido

Mašina konečně přezutá, počasí poštelovaný zcela přesně na rozmezí husí kůže a vopocenýho talíře na zádech, takže nešlo jinak než sehnat střelca stejný motoskupiny a projet to zkontrolovat na sever Čech. Jelo se náhodně vybranejma silnicema ve smyslu cesta je cíl a vyšlo to ba až neskutečně, takový množství skvělejch silnic v jednom zátahu sem fak nečekal. Snad 90 % dokonalej asfalt, porce šťastný náhody vyčerpaná minimálně na tejden dopředu, takže se nedif, že sme si ty naše uřvaný mrchy trochu honimírsky taky furt fotili, žeo:)

pátek 29. května 2015

Megatrip @ Srí Lanka a Dubaj - by Fido a Filip

Tak to máme za sebou, 12denní putování po Srí Lance a jednodenní přestup v Dubaji. No, 12 dnů, vlastně sme jenom udělali první selfííííčko na letišti, paxe odehrál ňákej timewarp a byli sme tam zpátky jen o pár tisíc lehčí (hlavně vokradenej Filip) a pár tisíc fotek ve foťáku, jakej to byl časovej úlet:)

1. den. Všecko veselí začlo mým zapomenutím veškerejch peněz doma, no co, vybere se na místě. Po příletu rána do dršky jako prase, vedro ani tak nevadí, ale vlchko ti dá takovou pjestí, až krční páteř zabolí. To v Dubaji to šlo, vedro stejný, ale vlhkost poloviční, takže pocit jak v ČR v létě, no problem. Vypustili nás v ňákejch 8 ráno z letiště a my s hubama odevřenýma mizíme do cizoty města, kde netušíme, co nás potká. Lidi čumí jako sviň:) Dem městem a akutně hledáme krám s vodou (hlavně já;) a bus. Na nádru stojí asi 10 vopravdu ultimátních plechovek ve tvaru busu tak ze 17. století, v motoru to fakt má asi narvaný živý koně. Jízdní řády nejsou. Sbíhaj se místní chasníci a každej radí něco jinýho, pohoda jazz. Berem jeden a kodrcáme se městem k tušený oblasti s hotelama. V busu nikdo nemluví, nechápu, čekal sem nepřetržitej hluk a řev. Výběrčí vybírá 20 rupek jízdnýho, čili asi 3 koruny na naše:) Bus staví, jen co někdo naznačí, že chce in/out. A taky jede celkem nepříčetně rychle, brzda, plyn furt, troubí mocným klaksónem taky furt, celkem se bavíme ve větru v našem nevyspalým tranzu, Bukovi lítaj vlasy všude. Malá bezzubá babča vyskakuje hbitě vertikálně a mačká čudl až na stropě, znamení k řidiči na zastavení, přičemž to znamení spíná tu samou strašnou sirénu, kterou řidič troubí, naprosto vostrý:) Jsme cca na místě, začínáme lovit ubytko a připravujem se na první smlouvání. Procházíme jeden penzion za druhým a smlouvání se celkem nekoná, dycky řeknem, že se ještě mrknem vedle a moc jim to nevadí, tak běžte, no. Po asi 5 barácích se nám jeden líbí, bohužel s nejvíc divným domácím, má obě oči zakalený, a když zavolá pro pohunka, tak to je kostlivec se smetákem a s každým okem jinam a zubama ven z huby, panoptikum, ale bydlíme. Vyrážíme na lov skútrů, to už sou naháněči aktivnější, cejtěj větší rejži. Ale sme neodbytný a vyplácí se, za pěknejch 8 dolarů na den máme hodně dobrý skútry, pro prodejce je hlavním slovem "reliable";) Večer se dem projít na pláž přímo za barákem a natrefujem na plácek, kde místňáci hrajou kriket, takže vodpalujou jag zběsilý něčim, čim se u nás dřív míchalo prádlo ve štoudvi, asi ňáká malá kytara neboco. Bukovi se na celý pláži zalíbil koutek mezi kamením s nejvíc naházenejma odpadkama, taxi tam sed a povečeřel všudypřítomný banány:)) Pokračujem po pláži a tam desítky cachtajících se místňáků, spousta z nich musla obalený záclonama, že nechápem, že se neutopěj, když to je nasáklý vodou. Přichází fascinující západ slunce, nedalo se nefotit zběsile, fotky sou bez úprav, rudá je opravdu rusky rudá. Po návratu felíme na střeše baráku litrofku Bacardi z letiště. Ještě netušíme, že celá proklatá Srí Lanka slaví Novej rok, což znamená, že se slaví tejden, střílej se petardy i přes den atd., ale hlavně - po celej ten tejden ti nikde nenalejou chlast, sladká nevědomost, Bacardi zatim furt máme dost.

2. den. Ráno jdem do místní palačinkárny, vyhlášený podle Lonely planetu, kde dřepí asi 6 lidí u stolků, dalších 6 je v kuchyni, myšleno "je". Maká z nich asi jeden nebo dva, takže na palačinky čekáme přes hodinu a skřípem zubama, už chcem vyrazit. Buk vysaje palačinku asi za 30 vteřin, já za 30 minut a můžem jet. Počasí super, nasazujem bágly, klembáky a míříme na Dambullu, severovýchodně od Negomba. Silnice parádní, doprava téměř žádná, za vším hledej jejich svátky Novýho roku, takže i Buk, co seděl na skútru prve, zřejmě chrochtá blahem při předcházejících infech o ďábelským heavymetal jízdním stylu místních, což ještě bohatě zažijem pak. Prozatím nás na silnici vítá mamlas v bílym hábitu, co nás předjel na mašině, pak mu asi klouzla noha neboco, takže z mašiny vylít, chvílema běžel se sedlem mezi nohama, smykoval zadním kolem křížemkrážem silnicí, túroval to, pak strašně brzdil, do toho mu furt vlál ten hábit, ale nepustil se řídítek ani na chvíli a hlavně, nespad, restecpa! Já řval smíchy a modlil se, ať do huby nechytnu za jízdy mouchu:) Taxme u něj zastavili, esli je v pohodě, cenil na nás jeho 3 zuby 82 barev a chechtali sme se všichni. Ocenil, když sme mu pogratulovali, že je "motorcycle dancer", a nechtěl nám pustit gratulující ruku, eště evidentně v šoku:) Jedem dál a stavíme u kláštera, až pak zjišťujem, že je jich takovejch 20 na 100 km). Procházíme bosky po žhavým písku areálu, kolem stále ňáká střelba (dochází nám až pak, že sou to všudypřítomný novoroční petardy, párkrát sem málem slít z motorky za jízdy, když to bouchlo vedle mě a myslel sem, že sem pích gumu). Buk chce fotit malýho dětskýho mnicha, ale ten zdrhá do baráku a vykukuje zpoza závěsu, evidentně by přišel o duši:) Jedem dál, další chrám, větší, s velkým buddhou, hradbama a slonama. Jdem dovnitř, projdem areál, u jednoho baráku poodevřený dveře a před nim hlouček lidí. Říkáme si, cajk, dem pryč, odcházíme a dobíhá nás ňákej bubák s tim, že je učitel v místní škole a že nás zve jejich "highest priest", bo jak to nazval, na banán. S vodevřenejma hubama čumíme, vo co gou. Tak se rozkejvem a dem do rizika. No a zřejmě nás ten šaman viděl škvírou v těch dveřích, prolezem dovnitř, tam dusno jag v tanku, hlouček asi 10 lidí a vedle nich v křesle rozvalenej evidentně místní buddhistickej borec. Všichni mlčej a civěj. My taky. Dva sedící vyskakujou a uvolňujou nám sesle. Dosedáme a hned vyjížděj odněkud tácy s banánama a místní rejžovomedovou pochoutkou, kterou když jim, tak se mi tak klepou ruce z toho, co bude, že pod sebou na zemi nadrobuju pyramidu drobků:) Navíc servírujou ňákou evidentně místně vyráběnou limonádu = z jejich místní vody, kterou rozhodně my bílý nemáme chlastat, aby nebyl průser:) Nervy pracujou, protože furt nikdo nic neříká a civěj a tleměj se, po xichtě mi začínaj týct vodopády potu. Někdo z nás dvou teda něco kvák směrem k někomu, u koho sme tušili angličtinu. Priest se vyzubil od jednoho odstátýho ucha k druhýmu a začli sme lámat engleš, mluvili sme o Československu, o tom, co nám to naservírovali, paxem se ptal, jaxe může někdo stát mnichem, do toho tam přišlo asi 8 lidí, sekli sebou před pristem na zem k jeho nohám, od odvyprávěl ňáký mumlání, zvedli se a odešli. To sem z něj taky vytáh, co jim to říkal, takže už OK. No, dojedli sme, dvěma z nich sem podal ruku, ostatní netušili, co s tou rukou dělám, taxme odešli a byli eště asi hodinu v šoku z tohohle pro nás superstrong zážitku:) Přijíždíme do Dambully, město hodně zabordelený, takže sme rádi, že náš hotel leží mimo centrum. U večeře nám po stropě lezou bílý gekonci kolem lampy a hlavou dolu lověj lítající mouchy. Samosebou popadali na dlažbu a děsně to mlaskalo, ale přežili. Začaly svátky, takže no alc, s klesající hladinou Bacardi roste naše neštěstí.

3. den. Začínám silněji pociťovat nepřizpůsobivost mýho tračníku na místní jídlo i balenou vodu. Pravidelně v intervalu 20 minut po pozření se dostaví brutální tlak na mý garážový vrata. Naneštěstí sme hned po snídani vyrazili na blízkej Cave temple, aneb chrám zasekanej do skály na vrcholu hory. Dole si koupíš vstupenku a já i lupen na hajzly. Vlezu dovnitř, černá a až hmatatelně smrdutá komora se třema hnědočernejma dřepadlama. Říkám si, že to se snad radši poseru, a du pryč s naprostou koncentrací na udržení evropskýho hygienickýho standardu v mý dolní polosféře. A orosuju se, když před sebou vidim nekonečnou řadu schodů od dolního chrámu k tomu hornímu, bez možnosti úniku a s davama lidí tam i zpátky. Natož když je vedro a opice v dolním chrámu nám šlohla flašku s vodou, odnesla si ji stranou a snažila se do ní prokousat, gutten Apetit, biatch! Lezem nahoru, je mi tak zle, že ani moc nefotim, jenom sedim a čekám, až to přijde, střeva jedou macarenu a v kebuli mi hučí. Bukovi je hej, takže to vofotil za mě a prolez důkladně všechny ležící buddhy zatesaný do skály. Po další chvíli se mi to lepší, takže taky procházim areál, všade čmouděj vonný tyčky, lidi spínaj ruce a evidentně mnoho posvátný místo toto. Koukám po okolí, stojim pod stromem a v tom děsná rána a mokro na nohách. Sem se málem posral, našláplo bylo tak na hraně. A vono ze stromu krávavopicevole někde klofla celej kokos a mrdla s nim na zem těsně vedle mě, aby ho rozbila, že jo. Podruhý sem se narodil a ocenil svý psychický schopnosti sebeovládání. Mizíme dolů, balíme a vyrážíme ještě kus na severovýchod, pod Sigiriyu, posvátnou horu, která nás čeká zejtra. Frčíme po nádherný, úzký a zcela nový silničce klikatící se kolem jezera, za nim si to dává brutální bouřka, co hobluje zem pod sebou, my ji krásně objíždíme, dostala od nás výsměch. Přes cestu běhaj vopice, leguáni, na pohodu. A kikoti furt hážou petardy. A taky sme furt celkem atrakcí, lidi u silnic mávaj, chechtaj se na nás, ruce nám podávaj, z aut i autobusů hromadně vystrkujou hlavy, ruce, snad i nohy, aby zamávali. Oplácíme stejnou kartou, takže zuby furt venku. Dorážíme k Sigiriyi, nacházíme totél špicové ubytko u ňákýho malýho kluka. Ale je to ráj na zemi, botanická zahrada se stovkou druhů kytek. Máme vlastní bungalov v plný palbě, tady pofelíme dýl, čéče. V podvečer procházka po okolí a vidíme naše jediný dva potkaný slony za celou dobu. Sice uvázaný u stromu, ale "viděli sme". Žvejkali ňáký klacky a dávali nám ignore.

4. den. Na doporučení místňáka bodáme na mnohodolarový vstupný a tlačenici v posvátným areálu pod a na Sigiriyi, a místo toho berem skútry a valíme na přilehlou horu Pidurangala, taková homole kulatá pěkně, vstupný jenom za 5 doláčů a je z ní výhled přímo na Sigiryi i 360stupňový okolí. Lezem nahoru po relativně vyšláplejch cestách, ale těch je tam asi 20, pronásleduje nás jeden z všudypřítomnejch divokejch čoklů. Asi chce autogram, nevim. Místňáci to nahoru samozřejmě drtěj v žabkách nebo úplně bosí, což na těch kamenech a trnech z kytek moc nechápu. Nahoře nikde nikdo, jen dvě postavy, blížíme se a slyšíme češtinu, takže vejřeht. Týpci už končej pobyt, tak nahazujou ňáký užitečný infa a maj vlastně dost podobnou trasu jako my, jenže busem. Už je pak nikdy nepotkáváme. Fotíme krajinu a ty davy lidí na protější hoře, smích. Po slezu hory kopem do kobyl a mizíme na jih do Kandy, kulturního i geografickýho středobodu Srí Lanky. Po cestě zase vzájemný výtlemy s místňákama, hlavně pick-upy s plnejma korbama dětí sou z nás totálně vyprděný. Projíždíme různejma městama, míjíme i čistě muslimský, a to, dámy a pánové, když si představíte, že Srí Lanka je tak z půlky zabordelená než Indie, tak tyhle muslimský squatty sou naopak tak o půlku horší než Indie, smrad, špína, prach, bordel všude, rozpadlý baráky a mezi tim stovky hadrářů, burkařky, no tvl tady bych fakt nechtěl, aby mi to chcíplo, rychle pryč do "čistejch" srílanskejch oblastí. Přijíždíme do Kandy a pociťujem poprvý víc, co znamenalo echo o zdejším dopravním stylu. Silnice zahuštěný prostředkama všech typů, busy, auta, tuk tuky, kola, motorky, všechno mezi sebou, nikde jediná dopravní značka, každej nosí tu vlastní na tlačítku klaksonu svýho vehiklu. Současně s tim roste i smog, jelikož tam co auto, tak to černej sloup dýmu při každým rozjezdu, z autobusů to sou hektary černejch sazí skútrařovi, nám, přímo do dršky. Večer sundaváme helmy a brejle a máme na hubě rantl vod sazí a na plicích dehtovej balast. Bydlíme v orlím hnízdě nad městem a servírujou skvělou polyfku, snad litrovej kýbl narvanej mořskejma plodama. A panžto tu bydlej samí bílí, máme i pivo, joooo:) Ale bydlíme v cimře, která má jištění na petličku se zámečkem, super retro:) Lonely planet píše, že je v Kandy diskotéka, dem po ní večer pátrat, projdem celý měst až úplně na kopec k velký soše buddhy a nikde nic, v hotelu, kde to mělo bejt, na nás čuměl vrátnej jak na nemalý debily, co chcem:) Takže návrat zpátky dalších asi 5 km, natrefujem otevřenej noční supermarket (bohužel bez piva), tak berem igelitku plnou ovoce. Na pokoji ho vybalujem a zjišťujem, že tak 70 % z něj neni žratelný kvůli nezralosti/přezrálosti nebo ani nevíme, co to je a jak se to žere. Takže z asi 10 kusů žerem jedno mango a meloun a FU. Na Buka přichází pořádný střevní muhehe.

5. den. Ráno se dělíme, bo míříme do Chrámu božího zubu, kamž mě nepustěj přes rám, protože tam debil naběhnu v tílku a trenclích, přes tílko nejede vlak, takže Buk de vpřed do extrémních davů believerů sám a já to votáčim a du si projít okolí. Čekuju žrádelnu a hrnoucí se davy do chrámu. V knížce píšou, že hodně důležitá lokalita. Buk si to prošel a vyšel osvícenej, se zářící zlatou aurou a v ruce držel ten posvátnej zub, co tam měli;)) Sedláme kobyly a míříme na jih do horský oblasti u Hortonskejch plání, který chystáme na další den. Doprava za Kandy zřídla, krásně si to metelíme krajinou, ta se zvedá do super kopců plnejch plantáží. Stavíme a fotíme škubače čaje. O kus dál natrefujem ve stráni zaseklej hotel, dáváme luxusní jídlo bez ohledu na cenu, sme tam úplně sami, nikdo asi na tak drahej hotel nemá:) Po naservírování se přijde zeptat číšník, esli nám to jede, pak kuchař a pak i šéf celýho hotelu. Zjišťujem, že je ňák propojenej s Čechama, už si nepamatuju jak, ale pobavilo:) Pokračujem dál, počasí se mírně kazí, mám vítr z bouřky na vrcholcích, ale naštěstí jen mraky. Teplota letí dolu, nasazujem všechny dostupný vrstvy, dosahujem téměř 2000 m n. m., skútrům už to fakt nejede a chrochtaj do kopce 20 km/h. Potřebovaly by nitrák do motoru:) Při západu slunca dorážíme do horskýho města Nuwara Eliya, kde chcem spát. Ale bloody hell, zjišťujem, že tu slavěj ten Novej rok a sjela se sem fakt celá Srí Lanka, asi 20 000 lidí, všechno naprosto obsazený, hotely, silnice natlačený autama, parkoviště, všude kolotoče, poutě, hudba, řev, prach, smog, do toho poprchává, dochází nám benzin a už je tma. Naprosto bez šance na ubytování. Jsem nervózní, co bude:) Buk mě hecuje, že to dáme až do Haputale. Protestuju, bo mělo pršet a v noci, za deště a na silnici, která se místy, místy stále častěji, mění z krásný asfaltky na rozblácenou cestu plnou červenýho kluzkýho jílu s dírama co metr plnýma vody, kde jedeš max. 10 km/h... Not good představa, když tě čeká asi další stovka km. Ale dáváme to a pořádně vyždímaný přijíždíme do Haputale někdy v 1 v noci, opět bez šance na ubytko, všechno zavřený. Ale všici, koho potkáváme, nás odkazujou na jedinej hotel. Míříme tam v očekávání fakt drahýho přespání. Ale na dohled od něj nás odchytává černej sandokan, že ať dem k němu, nabízí ubytko za 150 rupek (cca 20 korun?:) ve sklepě jeho hostelu. Nabízí 2 luxusní zvlhlý a celkem smradlavý matrace na chodbě, kde vedle ve dveřích chrápe personál a v druhejch je kuchyně. Samosebou to bereme, sprchujem se v čůrku ledový vody, dobíjíme všechno elektro a de se chrnět. Pivo zase nebylo:)

6. den. Tady mý poznámky končej, tak už to bude asi kratší:) Ráno vstáváme brzo, což se hodí, protože od 6 začínaj po chodbě chodit číšníci a v kuchyni se vaří a všechno syčí a klohní se tam. Metelíme na vlak a míříme do Ohiyi, což je báze pro vejlez na Hortonský pláně. Nádraží má svůj kolorit, fronta, turniket, klasický papírový lístky. Berem 2. třídu, bo 1. vlak prej ani nemá připojenou. Přijíždí celkem OK lokomotiva s plechovejma vagonama, z nichž z voken i dveří lezou ruce a nohy, jak je to natlačený. Míříme do prázdnýho pěknýho vagonu s polstrovanejma sedačkama. Frčíme ty naše 2 stanice, ale průvodčí nás už u tý první chce vyrazit, protože sme sice ve 2. třídě, ale v tý pro rezervovaný sedačky. Lístek stojí asi 15x víc:) Takže nám odmyká přepouštěcí dveře mezi vagonama a v tu ránu sme další nátlakové v tý sardeloidní plechovce pěkně s ostatníma. Celkem se orosuju při představě, že další stanici vystupujem a musíme se protlačit tim davem ke dveřím, který sou uprostřed vagonu:) Buk mi stojíce za jízdy šeptá do ucha, že si vo něj ňáká žencká drhne prdel, tlemíme se. Vystupování proběhlo kupodivu OK, lidi někam mizeli stranou a stihli sme se dostat ven, hurá! Vlak mizí do dáli, protahujem si kosti a Buk zjišťuje, že drhnoucí prdel z vlaku mu jaksi oddrhla peněženku z kapsy. Proběhly u něj v obličeji různý duhový barvy a naštěstí zjišťujem, že přišel "jenom" vo prachy (za celkem asi 6000 Kč ve 3 měnách) a mezinárodní řidičák. Berem připravenýho tuk tukera, který už tam čekaj na svý obětní vofce, a necháme se vytáhnout do přísnýho kopce až nahoru k počátkku tripu po Hortonskejch pláních. Domlouváme sraz na za asi 4 hodiny, berem vstupenku, necháváme se prošacovat a strhnout papírový labely z PET flašek, prostě profi ochrana přírody;) Pláně sou prostě pláně, mechy, kapradí, kopečky, říčky, kamení, dobře vybavený keramický sradlo, a to jak evropskýho typu, tak i vejškovej šiškomet dřepící:) Výhled do přírody included. Cílem Hortonů je ale tzv. World´s end, Konec světa, útes, co se ti odhalí někde v půlce tripu. Vylezeš z lesejka a najednou konec, díra do údolí mnoho velká, že se člověku stáhne svěrač. Náš tištěnej gájd doporučoval tam bejt maximálně do 10 ráno, bo pak přicházej mraky a už je celej den nic nevidět. My tam byli na 11., přišli sme, vyfotili krásu a bum, přišly mraky a nic nevidět, super timing:) Při návratu u kasy vyslovuju tajný a zcela zjevně nesplnitelný přání, "dal bych si párek v rohlyku". A tvl my zajdem za roh do ňákýho bistra a tam maj co? Tousty a hotdogy? Nechápeme:) A berem to, ve sladkým rohlyku, ale co. Vracíme se z plání na vlak. Opět tríček s nastoupením do volnýho vagonu s rezervovanejma místama, ale protože nás tam de banda bílejch, doufáme, že nás tam nechá. Průvodčí strašně remcá, bo bílý Frantíci drškujou, že se vedle do vagonu už nevejdou. Chce po nás zaplatit tu pálku, ale "ňák se to zakecalo" a prostě sme zdrhli na tý naší výstupní stanici:) V Haputale nutim Buka, ať si nechá zaprotokolovat na policajtech tu krádež. Dem na stanici, tam si nás přehazujou fízli, totálně nechápou, co chceme. Až dorazí jejich kápo, nasaje infa od kolegů, asi 2 minuty mlčí a čumí do země, a pak řekne: "No ale to ste si taky mohli vymyslet," a vodejde. Doprrrrrdele, vostrej hošan:) Taxme hodili talk s ostatníma cajtama a sepsali tu událost, asi na půl A4, přičemž když to měl Buk napsaný, tak ho cajt vytáral, že na tom papíru nemá hlavičku se jménem a adresou, pak "věc", co se stalo a pak text reportu, no lekce z administrativy jag dělo:)) Ták znova, radši tiskace a pěkně zarovnaný do bloku vole:) Mezitim nám tam lítali vrabci krmit mladý do budky, kterou měl policajt uvnitř v kanclu přímo nad svým psacím stolem, HA??? Sepsáno, orazítkováno, mizíme, sedáme na skútry a mizíme na pořádnou štreku až na jižní pobřeží do Matary. Dojíždíme tam opět obligátně v 1 v noci, náš booknutej hotel na svý adrese neni a ani nikde jinde, asiatka na telefonu něco mele, neni jí moc rozumět, každopádně spaní neni, dochází kredit:) Dem hledat další ubytko, všechno zavřený, naštěstí poslední otevřenej zelinář doporučil jeden hotel, jedem tam, před nim narváno bavorákama, mercedesama a dalšíma nepochopitelnejma kárama. Před hotelem se poflakuje pár vyvoněnejch sandokanů, kvalitně vylitejch. Parkujem skútry, zničený strašně, špinavý a unavelý. Ptáme se na ubytko. A prej no chance, že tam slaví smetánka narozky... 1. narozky ňákýho mimina, kuaprdel. Hotel celej full. Tak vokouníme, došel kredit v mobilu, došla baterka v něm, solidní představa. Buk chce jít spát na pláž, což bublám nemile asi:) Nakonec se vymotá vylitej pupkatec a vyzvídá, co my tu. A když mu řeknem, že jedem až z Haputale, taxe zhrozí a do žil se mu vleje soucit, odběhne a za chvíli nás volá, že nás v tomhle stavu nemůže nechat jet dál a že pro nás má cimru. Opět v sektoru zaměstnanců, ale relativní luxus, za 1500 rupek (asi 200 našich) bydlo, studená sprcha jako dycky a všude tady, hajzl, zásufky, postel, větrák, super. Upadáme v komat. Pivo neni třeba:)

7. den. Dopoledne celkem neřádně překračujem dobu pro check-out a chrápem eště asi o hodinu dýl, nikdo neřeší:) Berem naše vodstrkovadla a jedem do centra Matary k pláži na žrádlo. Tam mi naložili asi nejstrašněji pálivý kari, co za celej pobyt bylo. Buka to jen tak jemně prohřálo, mně tu ustřelilo palici až na Mars. Dem si projít nábřeží s mostem k buddhistickýmu chrámu. Tam chtěj prachy za vstup, za uschování báglu, všechno samozřejmě dary na klášter, jisssssstě:) Uvnitř si chovaj haldu ryb v korytě, asi pro místní skrytou restauračku;) Celkem nic extra dalšího, takže startujem místy nestartující mrchy a mizíme, už chcem bejt u moře a u válečky, natož když predikce hlásí déšť a sme po těch dnech dobře už ztahaný. Čeká nás krátkej přesun do Mirissy, skvělý pláže a i super ubytko, který nám nahlásily 2 český kámošky, co tam už pár dnů felej před náma. Ubytováváme se a koooonečně havaj, vodorovna poloha, chlazenej bejr do ruky, samozřejmě 8% černej stout, navíc ve flašce 0,7, takže sem do hodiny kvalitně na sračky. Ale bylo kraaaasně, i když nesvítilo slunco. Čili dál už jenom kecačka, válečka, procházky, žraní mořskejch plodů v pobřežních restauracích a roztáčení prachů za kapalný libice.

8. den. Ten se odehrával ve stejným ražení jako konec předešlýho dne, super:)

9. den. Ráno chčá a chčá, nemilá představa, když nás čekalo přes 200 km do Negomba vrátit skútry. A to ještě bylo v plánu projít si Colombo. Po 2 hoďkách čekání na nedéšť to přineslo svý plody a můžem vyrazit. Holky už to taky pákly a zmizely pár hodin před náma na bus a na svůj další trip. Kupodivu se všechno vypršelo a my měli celou cestu sucho, i když mraky vypadaly, že se na nás každou chvílí vyždímou, nerad bych. Cesta upalovala rychle, ale čim blíž ke Colombu, tim hůř, všecko houstlo už dáávno před městem, takže nakonec ploužička 20 km/h i míň, zastavovačka, troubení, opětovnej smog a hluk a bordely, přísný. Na předměstí Colomba nás stopli cajti a panáčkové, pěkně papíry, hele. No, a tu Buk akorát vytasil ten report vod Haputalskejch kolegů, celkem záchrana, bo sice se usmívali, ale vypadali neoblomně. A místy i negramotně, když luštili Bukovo písmo:) Ale tak hlavně, že dole bylo razítko "police officer Haputale". Natož když sme jim pochválili, že jejich práce v tomhle dopravním hellu je asi fakt složitá. To už úplně vyměkli a pustili nás dál. Co se dělo v Colombu asi nemá smysl vůbec psát, epická zácpa všude, jízda krokem a i tak jako vo život. Už byla zase samozřejmě tma, takže o to líp. No celkem těch 200 km trvalo 7 hodin a úplně vyřízený sme dorazili v 10 večer do Negomba, brutál. Vrátili zme naše tryskolety spokojenýmu majiteli, ten mi vrátil zálohu 40 000 rupek ve směněnejch eurech, takže sem zase litra protočil na kurzu, hell, ale co, bylo žrádlo, pejvo, sice pískání v hlavě po tom Colombu, ale už nás nečekal žádnej thriller. Taxe už jenom vyvalit o půlnoci na pláž a čekat do 3 ráno na smluvenej tuk tuk na letiště. Borec samozřejmě zachrápal, museli sme ho budit telefonem, přijel celej roztěkanej, evidentně eště ve svým snu:) A co nepochopíš, jako neberu nikomu jeho víru, ale krucidrát, když má na čelním skle svýho tuk tuku zevnitř přímo uprostřed ve svým výhledu nalepenou fotku Ježíše Krista tak 15x15 cm, O-M-F-G???:))) Takže furt klimbal hlavou vlevo, vpravo, nahoru, dolu, aby viděl na cestu, neeee, to neeee:) Good bye, Sri Lanka.

10. den. Dubaj... O našem jednom dni v Dubaji to dopíšu za pár dnů;)

pondělí 11. května 2015

Velikonoční třískanice @ Zlejn - by Fido

Trocha se zpožděním, ale snad nevadí, byl to celkem randál vytřídit publikovatelný od nepublikovatelnýho:) Vono dyž totiž dojede do Zlína na exkurzi po pražskejch památkách zájezd japonskejch trotlů a ještě jim k tomu daj do rukou tatary, s kterejma se musej oprašovat sochy na Karlově mostě, nemůže z toho vzniknout nic dobrýho a pochopitelnýho, natož když sou jim furt promazávaný klouby místníma slivovicovejma rotykama. Sám sem zvědavej, co asi tyhle Japonci řekli doma po návratu;) Fotek je trocha víc a z různejch úhlů vejmlatu, aby si každej vybral svý echt eso v rukávě. Takže zdravíme marťany a ostatní Ezo TV ufony:) Plus bonusovka z vizity Baťovo kanclu a fotbalovýho utkání plnýho koloritu všeznalejch radících fanoušků:)

úterý 31. března 2015

Matějská a salát battle @ Tak porůznu - by Fido

Neni lepšího nápadu, než si vychytat nejchladnější den z tejdne, dyž chčye a vítr a mordory, a vyrazit na pouť, trochu si prochladit ledviny, frňák vyprázdnit na rotačních katapultech a zuby pocvakat na autodromu a oldskůlový horský dráze. Aspoň že tam uměli vopilý ovoce a piva, blessed our souls:) A ať je freaky sunday završená obdobně, proč si neudělat vzpomínkovej večer na Vánoce a nevodstartovat bitvu v salátování, čiliže každej dotáh vzorky svý výroby včetně extraordinerního saláta podle strýčka Gůgla, z červený řepy, mocnej majstrštyk:))) Vyhrála ale česká tradice a dokonce si ani vítěz neřek o ňákou cenu, čili krysácká win-win situation:)

pondělí 23. března 2015

Tankový drcení @ Milovice - by Fido

Po úctyhodným roce sem se dokopal vyzvíhnout si narozeninovej prézent z loňskýho roka od několika velkomožných friends of mine, noa nebylo tim nic většího a tvrtčího a smradlavějšího a hlučnějšího a kodrcavějšího a z vejfuku mi přímo do xichtu foukajícího než jízda ve vobrněným transportéru, starší pásovej model BVP-1 s vymontovanou věží, takže se nás do věže vlezlo na stojáka 5 chasníků a dalších 6 vořechů si nalezlo dozadu do korby. Jel s náma jak s poctivejma sviněma, takže nemile projížděný hrboly, louže a rygoly, nešetřil to. Předtim zme dostali eště nalejvárnu v místním mikromuzeu, kde maj hasičskej vyprošťovací pásák, protiletadlovej starej systém Kub a pak ještě jednu T-64, myslim:) A nalejval nás česko-angličtino-němčinou vysloužilej důstojník ze švýcarský armády, docela cápek:)

čtvrtek 5. března 2015

Motosalon 2015 @ PVA Letňany - by Fido

Letošní první poslintání nad zbrusu novejma mašinama je za mnou, kličkování mezi naleštěnejma deklama, chromama, gumama i buchtama úspěšně zdoláno, párek a pejvo taktéž ohodnoceno za jedna, takže teď už jenom štípat 30 let v dolu kamení, aby se aspoň ten Batmanův černej skútr s 300 kobylama dal pořídit a hnedka to někde rostřelit vo ňákou srnu plazící se přes silnici za potravou. Oceňuju novinku, nafukovací trubkový airbagy na celou horní polovinu těla, kua, ale toho nemám jedinou fotku:) Naopak trochu zklamání byla taky novinka, svítící helma vod Sharku, spíš jag ňáký doutnavky na vánoční strom:)

středa 25. února 2015

Prasožer @ Dálnej sever - by Fido

Protože nedávno proběhlo to skvělý oblíbený a masaplný pojídací období aka masopust, tak aby byla dodržená tradice, kdy se k masu člověk sotva přiblíží, taxme s pár lidma zapracovali na tom přiblížení a zbořili několik exkluzivních kousků superbioprasete. Dokonce se nám podařilo prase proměnit ve vrabce, moravskýho nejen původem prasečím:) Vařil sem já, vařila máma, vařil táta, vařila celá rota a zmizela mi bota. Čili tu pár atmosférickejch:)

čtvrtek 19. února 2015

Masochlíst @ Roztoky - by Fido

Prve sem měl ten honor se zúčastnit pořádný masopustní rotyky a musim teda říct, že nic pro barvoslepý. Každej příznvice nečernobílýho žití by tam byl jak Nemo v sasance. Z mýho očekávání párdesítkohlavýho stáda celkem rychle sešlo a ve výsledku se kodrcalo ulicama Roztok až do Úval, řek bych, možná i pár tisíc lidí s maskama, co prostě za střízliva vůbec nevymyslíš:) Ale vo co vlasně šlo - přídeš na roztockej zámek, tam si pučíš za dobrovolnej příspěvek libovolnou masku vod bederní roušky až po konstrukci podobající se trebuchetu bo voblejhací věži:) Noa pak fellíš na nádvoří, jíš všecko ze stánků kolem, leješ pejvo, medoviny, křepčíš na muziky a tance, a dyž se ti začne vlastní maska kvalitétně motat pod nohy, je to znak toho, že se má vyrazit. Nastoupí halda bubeníků na čelo průvodu a valí se to městem, pak přes přísně rozblácený pole, kde se z masek Bílejch paní stávaj Hnědý pani, až do ňákýho místa, kde se utvořil fak velkej kruh ze všech lidí, průměr možná i 100, 200 metrů, noa paxe to najednou všechno rozběhne doprostřed (to než sem pochopil, co mám dělat, tak asi už bylo po akci:)) Noa uprostřed se porvou medvědi a de se do Úval, kde se na různejch místech konaj různý muhehe, my byli v sokolovně, tam lítal swing s živým orchestrem, což byla pecka minimálně z manga, super:) Takže za rok nastopéro zase, jízda jaxvinj:)

úterý 3. února 2015

Zasněžená válenice @ Marjáncký blázně - by Fido a Albert

Si zase jednou užily západní Čechy trochu akce, bo touhle dobou a v týhle lokalitě Mariánskejch lázní celkem chcíp pes, jeden barák vyhořel, lidí našeho věku kolem nula a všade jenom německý geronti, taxme vyslyšeli poptávku po ňákým rozruchu tam a přijeli jim s tim pomoct;) Noa jako jízda, náklep v bazénu s gumovejma hračkama, kerý sme protáhli celkem dost všude, že se prej chechtal i plavčík... asi dyž viděl focení těch našich nahejch zadelí;) Paxme se nechali vytryskat vanama a to všecko prokládali zvětšováním našich van pomocí pif, vín a už radči nevim dál, což ale sečtený dohromady způsobovalo dycky večer takový koma, že sem to podobně zažil snad jenom po vícedennim letním fesťáku, útlumy jak po lobotomii:)) Asi těma prezidentsky "dynamickejma" cestama zpátky do hotelu:) Joa na závěr samozřejmě trip po lesním krchovu (nemůže chybět;), pak pejvovar Chodovar a pak lovení kešek, prozměnu po krchovu židovským. Fotky sou mix asitak 2 mobilů, 1 kompaktu podvodního a 1 normálního, takže kvalita kolísá jak Váňa na Tiumenovi na Velký pardubický.

pondělí 26. ledna 2015

Ples ČT @ Obecní dům - by Fido a Filipes

Nu, řádně se povedlo českotelevizní mrcasení v Obecňáku, celkem na ležérně luxusní vlně, musim říct. Sem byl prve a to jak na plesu ČT, tak v Obecňáku, takže proto je tuten mikroreport spíš takový architektonický poslintání nad těma neuvěřitelnejma interiérama, co Obecňák nabízí. Skoro se až stydim ty fotky jenom z mobilu kvůli kvalitě prezentit, ale todle množství zlata a secesních fičur musíte vidět, epika:) Noa k plesu co říct, jedli, pili, hodovali, knoflyky košil na pupcích praskaly kvůli skvělejm rautům, v hlavním sále furt tanyny a to ať krze Star Dance, tak pak i pro normální smrtelníky, a v okolních saloonech další stejdže s různomuzikou, vod rocku, přes cimbálofku až po už si ani nevzpomenu:) Škoda, že bylo tak strašně přelidněno (to z fotek vidět neni moc), že trošku prodíračka nastala, přičemž se těžko natrefilo na TV crew, snad bude next yr víc zaměstnanců a míň externálů:)

sobota 10. ledna 2015

Míšina narozeninová tlačenica @ Speedy Dement Pub - by Fido a Albertador

A další. A další. A další. Mi z těch samejch kozorožích narodenin v lednu fuckt jebne už, už toho necháme, ne?:) I názvy hospod podle toho začínaj vypadat, Speedy Dement Pub vypovídá tak jakoby komplexně o všem:) Zabarikádovali sme tam tu firmu celkem poctivě ke stropu do posledního místa téměř. A jak to dopadlo, záleží asi podle toho, čim kdo Míšu slavil, někdo byl pak hodně speedy, jinej byl zase dement a další byl prostě jenom ve stavu "pub":))

pátek 9. ledna 2015

Překvapivý pilotní bday @ Malkovich bar - by Albert

Lidi, lidi, vy ste mi dali, neskutecny, ale absolutne neskutecny, sileny a skvely, sem nikdy nemyslil na ten feel z druhy strany, dyz sme delali pro kohokoli prekvapivy necekany bafaci narozeniny, jaky to je:) Vcera se to stalo realem i mne, naprosto sem to necekal, sel sem tam s myslenkou na talk ve 4 lidech a narvanej lokal letuskama a pilotama, nestydim se vubec rict, ze se mi regulerne klepaly kolena i ruce nakou chvili. Nak me proste nenapadlo, ze by todle pro me nekdo udelal, takze snad to nezni moc metroussky, dyz reknu, ze ste fantasticky:) Jizda az do rana bilyho, lizu si raany slusne, no:)... a uverejneni tejden po akci, telo zregenerovany, lidi uz opet pri smyslech, aaaa muzem na novo;) Samozrejme kvalita snimku je podle stavu techniky, foticich i focenejch, tezka improvizace, ale lepci nez dratem do bulvy, he?

pátek 2. ledna 2015

Silvr @ Kulturní sportovna - by Fido

Vážený chachaři a chacharky, sice sem vás moc nepostřílel, ale aspoň pár z vás tyhle fotky snad udělaj radost:) Asi nebudu úplně sám, kdo aspoň z části večera má mírnou výkladní skříň, čili kdybyste si nepamatovali, kde ste trávili Silvra, here we go, celkem unikátní prostor, bych nečekal, že si o silvestrovský noci zahraju pimponk, přečtu knížku, místama zabruslim na ledě před barákem a ještě potrsám na DJe a živýho bubeníka včetně návštěvy něčeho jako kavárny po tmě, když vypadávaly jističe osvětlení, prostě jazda jghvdtvl:)

čtvrtek 1. ledna 2015

Trip někam do kýble @ Karlštejn - by Fido

To byl zase jednou vejlet, radost pohledat:) Vono za všecko může zima, Pepa Zíma;) Dyby nebyl, teda jakože ta zima, tak se nemusí stát, že po příjezdu vlakem na start upadneme na jedno trojpivo, vo pár kiláků dál na další dvojpivo, po cestě ještě na svařák, v cíli sme kvůli zimě zase museli v nádražce popadat na víceropiva, ve vlaku zpátky lahváč, na Hlaváku po příjezdu lahváč, noa pak ještě v bárku sedmipanák, to všecko kvůli tý proklatý zimě, to vám řeknu, je to prevít:) Yoy, a řek tu někdo, že zme vlasně byli na Karlštejně?;)