NEWS


úterý 28. července 2015

Red Bull Air Race a válenice @ Budapešť a Balaton - by Fido

Lítající šunka je borec, dolít si pro 3. místo... Teda esli správně odvozuju, že náš Šonka je maďarsky šunka, páč to měli napsaný v pizzerii na pizzách;) A to ještě pořádně propečená, panžto na tripu tentokrát do Maďarska bylo takový vedro, že i větráky v mým autě, co nemá klimu, chtěly vytýct pryč. Takže přežít procházku Budapeští a postát sobotu kvalifikaci a neděli na finále Red Bull Air Race 2015 pod otevřeným nebem bez mraku a na rozpáleným nábřeží byl skoro nadlidskej výkon. Abych nekecal, i s polejváním, tak 10 velkejch PET lahví na osobu padlo?:) Všecko vařený. No a závod super, haldy lidí, vstupný zadarmiko i s good výhledem, stánky, hudba, kucí artistický, do toho éra, schizofrenici s kamerkama a letadýlkama na selfuck tyčích, piva, focení, omg, bylo to super. Jo a taky přelety redbullí letky, počínaje krásným stříbrným B-25 Mitchell, čtyřma A-10 (to sem sral ježky blahem:), sem tam Alpha jety, akrobatický triky se stařičkou AH-1 Cobra, Ceausescova originální Super Constellation, ukázka kulometný lodní bitvy, seskakování parašutistů na terč na hladině, shazování potápěčů z vrtulníku do vody, prostě nuda;) V pondělí pak vejval u Balatonu, co je spíš takovou velkou mělkou louží, jejíž hloubku zmákne i dvouletý dítě, rachtále sotva popytel. Navíc mě tam bodla v trávě vosa do nohy, takže do Maďarska už nikdy nevkročim!!!;)))

čtvrtek 9. července 2015

Expo 2015 @ Miláno - by Fido

5. den Italy tripu sme to seslali na celej den v Miláně do výstavního areálu na Expo. To bylo letos věnovaný jídlu a spoustě věcí s nim spojených, samosebou s poukazem na to, jak odstranit všemožnejma nápadama hlad ze zeměkoule. Ale při určitým odstupu a při vědomí právě tohohle motta mi celý Expo přišlo jako naopak trochu flusanec na chudý, bo všechno naleštěný, drahejma technologiema narvaný, jídlo drahý úplně extrémně, drinky taky, zobrazení superluxusních jídel, kam se člověk podívá, takže až na sem tam výjimky, že by to byla výstava o nasycení chudejch, to mi asi ňák uniklo:) Pavilony se taky lišily vo 180 stupňů a bohužel ten českej bych řadil zrovna celkem dost nízko, kousek nad ty, co zůstaly v době naší návštěvy zavřený. A i sami barmani kroutili hlavama nad těma skulpturama před našim pavilonem. Já zas vrtěl hlavou uvnitř, opravdu mocně poutavá výstavka, wtf? Na celý čáře u mě vnitřní expozicí vyhrál Ázerbájdžán, Francie, Brazílie, Slovinsko, Čína a hafo dalších. Vnější expozice byly hezký u mnoha zemí, se nedá moc vybírat. Hezký bylo dělení baráků podle typu jídel, takže kávovej a čokoládovej oddíl potěšil velmi:) Hodně států taky mělo svůj dům laděnej čistě jako videoprojekce, za ty naprostej vítěz Thajsko. Slováci zase potěšili virtuální realitou. Krásně udělanej barák měli Britové (mj. úvodní fotka), vstup záhonama a na konci replika vnitřku včelího úlu včetně audia. Všecko s poukazem na důležitost včel pro přírodu, stejně jako u víc dalších expozic. Ocenil sem dobíjecí pointy v areálu, baterky letěly dolu hrozně:) Co sem neocenil, byly tisíce školních výprav, čili celkem řev všude. Celkově doporučuju určitě, ale jeden den je tak tak na rychlejší průlet.

středa 8. července 2015

Trip @ Itálie - by Fido

Sice sem ještě netušil, co za brutální tropy dovalej v létě sem do ČR a že jim neuteču, ale původní nápad bylo vyhnout se tropům podél celý Itálie, takže trip do týhle fantastický země se teda odehrál v květnu, ideální konstelace:) No, "trip", spíš bych to nazval takovým úprkem, protože ňákým nedopatřením sem všechny trasy pochystal na čas o den delší, což mi jaxi bylo připomenutý až na místě, takže ze 6 dnů se stalo 5, a to způsobilo solidní časovou tlačenici.

1. DEN
Úprk začíná. Ráno sedáme na letišti v Bari, dostáváme v podstatě sotva zajetý auto s najetým 1000 km, smrdí novotou a ještě netuší, že mu později ťuknu nárazník a strašně zaseru šmorajzem ze staveniště u parkoviště, kde bude den stát;)) Metelíme do města, kde zme unešený úzkejma uličkama provoněnýma pracím práškem z všude kolem visícího prádla z voken. Báby a dědci ve vchodech po obou stranách motaj nějaký těstoviny či co, dělá to tam skoro každej geront. Potkáváme velkej hrad s mastným vstupným, takže FU a jde se do kostela. V něm parádní klídek a nepřezdobenost. Pod kostelem o patro pod zemí je zdobná krypta s hustě zachovalou mumií. Ta, kdyby se pohla, vypadne ze mě kýbl šišek strachy. Jdem zpátky k autu, Nissan je fakt špatně zpřevodovaný auto, hell. Frčíme na západ podle guida na hrad Castel del Monte, památka UNESCO. Skvělej mnohobokej hrad, bo spíš pevnost, co měla co dočinění se Sforzama. Platíme tučnej bakšiš, lezem dovnitř a tam jako nic? Hello, nic?:) Prázdný stěny a vobouchaný sloupy, střílny a das alles. Trocha disappointmentu asi neuškodí, no. Po celkem nekonečný hledačce jídla sjíždíme hambáče u parkoviště a valíme dál na západ, cíl je přímořský město Salerno. Tam jim parkovací kapacity vůbec nic neříkaj, takže káru máme asi kilák až dva od baráku. A pot mi na čele razí z toho, když vidim, jak je to město zarubaný v kopci a netušim přesně, kde bydlíme, táhnouce kufr jag cyp:) Naštěstí Italští bratři měli v mozku mozek a za určitě krvavýho odporu památkářů vystavěli mezi svý památečný domy regulérní eskalátory. Takže berem jedny, co sou 2x delší než na Míráku, a vyjíždíme do půli kopce. Ubytováváme se v ňáký asi bejvalý koleji pro jeptišky, spartánský, ale bohatě stačí. Večer průzkum města s jeho promenádou a alkoholní muhehe:)

2. DEN
Po klášterní snídani se autem posnažíme najít západně od Salerna další UNESCO věc, městečko zasekaný brutál do skály, ale asi kroužíme na špatným kontinentě, prostě sme to nenašli. Nebo našli, projeli a hezký je to jenom z vrtulníku, nevim:) Ale užšíma a klikatějšíma ulicema z kopce do kopce sem ještě asi nejel. Zrcátka káry přežily OK:) Nabíráme směr sever a dáváme motoru kotlyk při vejškrabu na Vesuv. Tam kolony a krásná ukázka nezmáknutý koordinace parkování autobusů a aut místním posunovačem na parkovišti. Škrábem se na vrchol a na protější hoře furt trénujou ňáký dělostřelci, netušíme, o co jde, ale jeby sou to pořádný. Jako by stříleli na ISS bo podobně. Nahoře klasika, obhlídka do kráteru, z kráteru, nad kráterem, pod kráterem nikdo nesmí stát:) Shodujem se, že Pompeje sou minimálně na den, takže scratch a hrotíme rovnou na Řím. Tam už moc sil nezbejvá a taky se celkem stmívá, čili dobíjíme energii pivama a motáme to ulicema kolem nespočetnýho množství památek a zabarikádovaný/opravovaný fontány di Trevi. Nasvícenej Řím má fakt gule. Mít stativ, strávim tu se zrcadlovkou tejden:) Protože máme auta a cestování ten den ještě málo, pokračujem v noci z Říma dál na sever, do domluvenýho ubytování. Sice nejdražší, co zme potkali, ale e-pic-ký, všecko vyleštěný, vyvoněný, majitelka nejmilejší ever. Asi si ji s sebou vezmeme v kufru;)

3. DEN
Po snídani s asi 10 chodama nás čeká asi nejvíc natlačenej den historií z celýho pobytu. Chtít zvládnout za jeden den Sienu a Florencii může chtít jenom debil nebo Fido:) No, zadařilo se, Fido byl přítomen, takže se de na to. Nemá asi smysl popisovat, jak fantastický města to oboje sou. Siena údajně nejzachovalejší středověký město ever, takže haldy hradebních zdí, cimbuří, věží, uliček, v kterejch si i chorej low-end mozek představí se zavřenejma očima hořící louče, chrčící povozy a halekající měšťany. Siena, taky v UNESCO (metelili sme hlavně tenhle level), má v centru velký parabolický náměstí, používaný pro trhy, divadla, hafo věcí. S věží uprostřed, kterou sem pokořil a všechno viděl stejně jak ty všudypřítomně lítající a seroucí holubi:) No a Florencie... Kolik že to mám místa tady na popis? Takovou koncentraci umění, jak architektonickýho nebo pouličního člověk fakt málokde najde. Vydržel bych na tu jejich centrální katedrálu civět měsíc. Místní Senegalec to poznal, přišel a vrazil nám do hlavy historku, že je čerstvej otec, a 3 dřevěný kýčovitý sošky zvířat. My mu nasypali pár měďáků a už zdrhal, aby ho nikdo neviděl dělat biz;) Senegalec tvl. Pokračujem k Ponte Vecchio kolem malířů, zpěváků, houslistů, areálem mnoha soch všemožnejch historickej postav, úlet trochu. Most už má bohužel zavřený všechny shopy, ale i tak maj ve dveřích díry, kterejma se dá odhadnout, co je v krámu, takže poctivě slídíme. Cestou dom, že si dáme whisku take away, mnuo, take away, spíš taekwondo, bo 2 deci sme obdrželi a mazejte, haranti:)

4. DEN
Následující den opět do káry a hyeah do naší cílový destinace, Miláno. Tam se chystáme zfelit celej den po městě, bo Miláno toho má taky randál co nabídnout. V podstatě se jenom necháváme unášet ulicema a nabízenejma tipama z průvodce, takže samosebou zkoušíme místní metro, co nás vykopne rovnou na hlavní náměstí, kde člověk zase nechá hubu na dlažbě, když uzří prve tu jejich katedrálu, epiq. Tak fotogenický místo a genius loci, že kašlem na předpisy a odvíráme flašku vejna. Dřepíme a pijem a nasáváme atmo. Proto je s katedrálou asi 10 fotek;) ...aha, 14. Strajdujem dál ulicema, ve kterejch už je všude vidět, že prostě Expo před pár dnima začalo, kdyby to ňákej neznaboh náhodou nevěděl. Takže Expo je v ulicích v podstatě všechno, billboardy, vlajky, merch. Motáme se dál, až ke Sforzovskýmu paláci. Eh, nežili si zle, multipáni, o to hůř si asi žili poddaní:) Takovej areál, že Baťa s jeho vycihličkovaným Zlínem sem může nastoupit do učení. Opět haldy zahrad, sloupořadí, pohoda zlá. Cestou k našemu hostelu (kde prozměnu bydlíme jen my a dobrovolníci z Expa), míjíme ještě Pinakotéku (zvenku;) a divadlo La Scala, který je zvenku tak 2x tak víc na nic než naše Státní vopera. Prostě dům. No a večer šetříme síly na 5. den, kdy nás čeká celodenní bruntál na Expu.

5. DEN
Návštěva Expa - v samostatným reportu.