NEWS


pátek 14. srpna 2015

Megatrip @ Thajsko - by Fido

Zři deník vzácný z dokonalýho vejletu jihovýchodní Asií, co sme si s Míšou psali během 9 dní strávenejch v Thajsku, v jeho jižní části na ostrově Ko Phangan, v deštným pralese Kaho Sok a v Bangkoku:)

TUČNĚ - Míša
NORMÁLNĚ - Fido

Odlet z Prahy. Fido je ze všeho pořád vyvalenej.
Začalo to super službama Turkish airlines včetně ledovejch ručníků (vlastně úplně horkejch).
Měli i vegetariánské jídlo!
A haldu kvalitních filmů a her, např. v tetrisu je míša "king":)
Ubytovali jsme se v hotelu s bazénem na střeše.
A šli na píva a omrknout nabídku pingpong shootingů.
V noci byla silná bouřka, kdy nás vzbudil blesk.

PONDĚLÍ
Odlet do Surat Thani. Na letiště jsme jeli vlakem a taxíkem.

A pak letadlem.
A pak busem.
A pak lodí zrezlou.
A pak pick-upem.
Bába nás zavezla do rezortu s ďábelskou pláží.
Ubytovali jsme se v bungalovu přímo na pláži a šli se koupat na dalších 5 hodin do moře.
proběhly píva a svítící planktoni a kousající neznámý mikrosvině ve vodě.
Druhý den proběhla epesní snídaně na pláži a válendo. Moře bylo vařící a slunce pálilo tak, že během hodiny jsme byli pěkně spálení.
Moře fakt klidně 40 stupňů, a v něm vařenej velkej ježek! A pak utek. Ale neutekla nám večer ryba.

STŘEDA
Hned "ráno" jsme si u dědka vypůjčili skútra s prázdnou nádrží.
Chtěli jsme zfejkovat číslo pasu, ale byl neoblomnej děd a 10 000 bahtů sme neměli.
Poté jsme vyrazili a Fid to pořádně rozkalil z místního kopečka. TO neměl dělat - ještě teď má obtisklé nehty v břiše, muhehe.
FUUUU, myšice mi vyrobila nový břišáky a má mojí DNA za nehtama. Nesměju se:) Zadní kolo skútru sjetý na plech, přichází první skluz u staveniště. Míša vypochodovala.
Scenérie to byly nádherné, že to ani vyfotit nešlo. Silnice klikatá, nahoru a dolů... Prales, vedro, řev zvěře... Mrkli jsme se na vodopád, který střežil poloslepý dědek
Mr. Zákal. Asi hodně kalil. Vodopád = blátopád. Ale před kaličem byla Full moon pláž. Ničim spešl lán písku. Suprkyselý drink, hell.
Po chvíli bloudění jsme dorazili na západ k poloostrovu Koh Ma. Proběhla koupačka a návrat za tmy, kdy nám lítaly mrchy do obličeje.
Půlku much sem sežral, takže v čupr hospě se zbohatlíkem a jeho nakoupenejma kuama mi stačila jen lehčí večeře. A pak nákup moskytočoudu a pif a čumění na blesky a poslouchání nafouklejch žab.
Hláška dne - Fid: "Jé, hele, támhle jsou ňáký malý klokánci nebo co." = byly tam žáby. Hláška dne č. 2 - Fid: "Tady choděj ježci." = sousedi z vedlejší chatky se vraceli domů.
A po odevzdání skútru sem šel 2x do jiný chatky, halt produktivní den.
Ten ale neskončil. Neb si po tom všem lehl do síťovky, která pod ním praskla.
Vše tu je LEŽ!

DEN KLOBOUK
Stihli jsme trajekt jen tak tak.
Na trajektu se děla velká šiška = usnutí na kanapi.
V Surat Thani jsme se rozhodli jet do národního parku Khao Sok. Fido chtěl jet na Kho Kho, ale byla z toho vlastně Phi Phi... V Surat Thani si koupil nový klobouk a vydržel mu slovy PĚT minut, dokud ho neztratil:)
Paxme vmáčkli svý zadele do minibusu mezi Thajce, a děsně pršelo. Pochrápávalo se.
Vykopli nás v deštném pralese. Vlhko a horko, všude vysoké příkré skály porostlé zelení.
A jeden rezort vedle druhýho, a jeden úplnou náhodou patří nám. Whoopsie, upe v džungli. Jen dolíhá z dálky rege muziq:)

PÁTEK
Brzy ráno jsme vyrazili na celodenní výlet na jezero.
Ale předtim jsem strčil ruku kočce do zatku a čuchal jí k ocasu, začal produktivní den:)
Společně s Němci, Španěly a dvěma Amíky nás posadili do člunu, odkud jsme pozorovali nádherné hory.
Džunka jehlovitá to s náma a pokérovaným řidičem kalila asi 50 km/h, celkem randál, motor snad z náklaďáku.
Poté jsme dojeli do tzv. Floating village. Vykoupali jsme se ve vodě a dostali k jídlu odporně zapáchající rybu v silném stadiu rozkladu. Smrděla jako místní stoka.
Fuj! Fuj! Fuj! Fuj! Otporná ryba smrdutá mrtvá. Hlavně že místní Němci ji sežrali i s tácem. Voda horká a zelenomodrá. Pak nám indiján rozdal dětský baterčičky a už to motáme do jeskyně.
Skrz džungli a potoky. Botky mokrý, všechno mokrý... Když jsme dorazili k jeskyni, vše nám bylo odebráno. Malým otvorem se vlezlo dovnitř. Slovy nepopsatelná nádhera.
A začal světelně-vodní teror:) Kamení, průlezy, voda všude, nejdřív po kotníky, pak po kaštánky, to vřískali všichni, i baby. No a pak ponor po kebuli, Míša téměř tonula:)
Voda byla velestudená, ale super. Viděli jsme plavat velké ryby.
Modrý.
Pak jsme se vraceli stejnou cestou zpět.
A zas zebaly kaštánky a dál bych to nerozebíral:) Průvodce cestou ukazoval splaskávající kytku, motejlí krmidlo, termity, chlupatici housenici a taky dutej strom (ozkoušeno vlastní dunící lebkou).
A dutá byla jen ta hlava.
Toe vůůůl:)
Cestou zpět jsme chytli největší mordor. Monzun jsme pocítili do morku kostí.
Jo, do mokru kostí! Kejble vody za sekundu najednou, eště že těsně před začátkem vodní záclony indián zastavil loď, abysme nandali gumový cajky, já bohužel žůžový pončíčko pro gejíky, španělský ptáčci za náma sedící měli jenom plavky, taxe na nás krčili:) A pak se spustila opona a už to lítalo, loď se plnila vodou a já nechápal, že indián zvládá šněrovat loď mezi ostrovama poslepu. Viditelnost tak 30 metrů.
Nemálo marní spolucestovatelé breakovali v bahně kozáčka, až z toho Amík upad pod loď a měl celá záda hnědkavá.

Co, záda, prrrrdel primárně. A ňák ho to na rozdíl od ostatních nebavilo. Ale ten brejkdencr, silnej hrůzař, s debilkapsičkou na krku a motal se jeskyní i pak džunglí, jak dyž žirafa sežere zetlelý datle. Utkvěl:) Jo a já při tom přesunu po vodě v monzunu na lodi usnul, asi 2x nakrátko, krása.
Večer při svíčkách, vonných tyčinkách, pivech, zvuků z džungle a našeho krkání zahájen.
Kroak!

SOBOTA
Sme zvadlý kojoti a taxme si naordinovali v džungli day off + totální nicnedělání, čili jen žerem, chrníme, čumíme na filmy a felíme u bazénu. Prostě činnosti, za který by lidi v háku trochu vraždili asi:)
Největší vodvar dne byl Fidův mocný prd na záchodě, který probral žábu a ta začala zběsile kvákat.
A tim naše storky z Morning mistu končej.

NEDĚLE
Neradi, mooc neradi balíme a mizíme z Kaho Soku. Vofocuju stromovej bejvák, naposledy drbem kočku, přisedává k nám do přibližovadla místní fotogenickej čokl. A dem čekat na minivan na airport.
Na airportu si Fido hrdinně objednává pálivou polévku. Teď začíná opravdová sranda. Fid mění barvy a začínám se o něj bát. Ale jen asi tak vteřinu neb má škodolibost a záchvat smíchu mi to nedovoluje.

Místo aby dávala dejchání z úst do úst a zachraňovala mi kejhák, fotí, mrcha!:) Polyfka byla kapalnej oheň plněnej žiletkama a elektrickejma úhořama, děsuplný zlo, co se zažije tak jednou za 10 let.
Jenže pálivá nebyla vůbec:)))) Miminko.
LEŽ!!!
Let proběhl v pohodě. Po příletu jsme zvolili socku bus, jeli jsme přes 2 hodiny asi čtyřma busama za 15 Kč na osobu! Mazec.
Pak už jenom náhodně vybrat chýši na Rambuttri Road, klofli zme, ale to je vlastně úplně nepodstatný, do kelu:) Pak byly piva... Teda ve mně, Míša bublala sonáty.
Chytla jsem Bukovo prokletí, Fid se ožral a mlel nesmysly, tak jsme šli spát, neb nás čekal velký výlet druhý den.


PONDĚLÍ
Vstávačka v 8, pro někoho velmi těžké... Vlakem jsme dojeli do chrámového komplexu Ayutthaya, kde jsme si půjčili kola.
Cestou vlakem se s náma dal do řeči stavitel v důchodu, prej aby si procvičil anglinu, hustej:) A na hajzlu se zasekly dveře ňáký bábě a ďábelsky s nima lomcovala:) Ve městě berem první kolárnu, nabízí epický plečky se zadníma kolama do řádnejch osmiček, skotačivá jízda začíná.
Bloudíme, ale jen mírně. V každém chrámu drbeme asi tak 20 koček a míjíme hromadu šikmejch, co si fotí v jednom kuse selfie a ani si nevšímaj památek. Všude hromada psů, zdravých i nemocných. Na vrcholu chrámu nám začnou hrát psychobuddha remixy.
Jako Eva a Vašek jsou proti tomu béčka. Ještě se daří objevit dospělou verzi tý housenky, kvůli jejímuž cca 5centimetrovýmu mláďátku Míša v Khao Soku v noci vřískala. Dospělá měla přes 10 čísel a byla strašně těžká. Míša si ji nechtěla pochovat, nevim proč:)
Do posledního chrámu už nás nepustili vzhledem k pozdní hodině. Zato za chrámem nás čekl zajímavý úkaz v podobě krmení ryb v řece... Lidi jim tam házeli chleba a voda se vždy totálně vzbouřila s tisíci velkých ryb a začala bitva.
Ryby to byly obrovský, ňáký megasumci neboco. No a ten krmitel jim tam klopil igelitky plný toustů:) Nechtěl bys mezi ně spadnout. Míša si téměř hryzala nehty starchy. Jo a taky sme potkali jezdce na slonech. Bohužel asi v místě, kam chodili na WC, bo jen co sem vytáh foťák, slon vytáh to svý metrový něco a vypustil se na chodník:)
Pro Fida nej vodvar z celého dne.

ÚTERÝ
V Bangkoku. Ráno jsme vyměnili hotel a Fido šel na prohlídku Královského paláce. Já zatím prošla obchody kolem Khao San.
Ráno po restartu skočit vybrat další pokusnej apartment... O 3 baráky vedle, a de se na Královskej palác. Čím blíž mu sem, tím víc slyšim řev Japonců a prodavačů zahalovacích potřeb. A pak už jenom vlízt do komplexu a huba odevřená a zornice stažený od oslnění zlatem a flitrama na barácích všude komplet kolem. Jen mi do výhledu neustále šermujou před xichtem ty prokletý Japka se selfíííí tyčema. Tataři!
Poté jsme se sešli a šli se podívat do druhého komplexu na obřího zlatého Buddhu. Pak jsme zahájili degustační pochod po ulici směrem k řece a ochutnávali všemožné věci ze stánků po cestě.
A já zakopával o retardéry, hrůza:) Jo a asi 3 minuty po vlezu do kláštera se mi Míša ztratila z pohledu, taxem ji asi hodinu krz ten klášter hledal a panička si to tam mezitím prohlídla a pařila fodbal se školákama. Areál byl přísnej, ležící Buddha fak masitej kus zlata.
Každopádně... Naskočili jsme na loďku za 40 Bahtů (pěkně nás oškubali;) a dorazili do China townu! Zase úplně jiná vůně, šrumec, spousta obchůdků, stánků atd.
Jo! Ty kuny místní jezděj lodí určitě grátis. Lodě mocný, starý šroty s dieselovejma motorama, co dyž to vohulí, zněj jak dragster na startu, super! China town celkem epika, co metr, to žrádelna. Já začal žrát a Míša začala...
Fotit. Parádní kompilace to bude. Ale prošli jsme dokonalou ghetto pasáž plnou ultralevného různého zboží. Zítra jdeme rozhodně na lov.
Jako s našima cenama v ČR se můžou místní Číňani (Vietnamci:) jít zabít, tady stojí skoro všecko do kila, peklo:) Cestou žeru ňákej závitek od babči, co stříhá lidem řízky nůžkama, pak palačinku plněnou párkem a pak pouliční kuřecí nápich, všecko libofka. A je cca 6 hodin od sežrání a trávidlo naprosto OK.
Celou cestu z China townu jsme dali po svých, tak bolí nohy děsně (taky byly právoplatně a mocně černý). Po smytí veškeré špíny jsme si nechali udělat pravou thajskou masáž zad a hlavy...
Míše přidělili babu a na mě si zased ňákej borec. Ale kruci, byl o 2 hlavy menší, ale ten tvor měl místo rukou hasičský hydraulický kleště, jak mě masil. Skoro sem kvičel, ale o milimetr to šlo udržet. A pak se seslal takovej déšť venku, že nezbylo, než pofelit v masérně s čajem a sledovat za sklem ňákou kliošku epilovanou voskem, jaxe jí kroutí face:)
Na Khao San Road v baru jsme potkali polské volejbalistky, které všude ojebali o šíleně moc peněz.
Já si řek o rekord 5 velkejch Changů, takže jistota krásnýho dalšího rána...

STŘEDA
Krásný další ráno a kocovina jag zadek:) Míša rozjela booking vege jídla do éra, což jí nešlo, až se z toho vztekla a málem jí slza tekla:))
Pak jsme se vydali do China townu lodí (tentokrát jsme se nenechali okrást jako minule) a ponořili jsme se do temné hloubky uliček plné vůní, šrumce, malých lidí, levného zboží a slepičích pařátků...
Smelly se odevšad hrnuly, od okouzlujících po shnilý, a hlavně - všade tuny zboží, co chceš teď hned, všechno:) Ceny nulový, takže bágl tloustl rychleji než Fido.
Ale jen trošku rychleji... Pak jsme se pěšky přemístili do Siem Square, údajně ráj nákupů. Zde jsme se najedli - z polévky "no sosidž" nakonec byla polévka se sosidž, ale bez vody. Návrat domů tuk tukem.
To byl závodník! Pak na sprchu na střechu domu s našima báglama a na letiště. Dál už jen odletová depka zaháněná pivama a pomlouváním lidí na letišti:)

ČTVRTEK
Dorazili jsme do Turecka. Hned jsme vyrazili omrknout Hagia Sofia... Naproti ní podobný to chrám. Což Fida zmátlo a fotil jen tento chrám v domnění, že jde o Hagia Sofia. Což mě zmátlo taky... Toto napsáno v letadle po 5 pivech a turbulencích.
To byl důsledek toho, že sem zapomněl ležet foťák v metru a Turek vyběh s nim a zachránil moji nervovou soustavu. Jinak Istanbul vůbec neoslnil, město s debilní, až nulovou architekturou, v ulicích jen samý chlapi, ale dobrej jahodovej dort tam maj. Na letišti pak poslední dvě piva, každý za cca 320,-, zato ale objem 0,7:) Už sedáme na Ruzyň, čůs příště!:)

Žádné komentáře:

Okomentovat