NEWS


středa 7. srpna 2019

190720 Svatba Pepelanojc klanu @ Farmstudio


Taxe po dlooouhejch letech vzali:) A my jedli, pili, tleskali, tančili, křepčili, hulákali, zmokli, zase křepčili a do alkometru dejchali:) Tak ať máte Pepeláci furt tak veselo a co nejmíň toho deště, jenom samej slunec:)

neděle 30. června 2019

180623 Red Bull Air Race @ Budapešť a Balaton


Téměř do roka a do dne chytám zase trocha času, venku hořej stromy, ptáky to sundavá z nebe, slunce z nás vožehává kůži, to je rok 2019. A tak si připomeňme tuhle dobu roku 2018, jak bylo krásně, o 10 stupňů míň, a my vyrazili s mocipánskou bandou zase na Red Bull Air Race do Budapešti, plus udělat nějakej rozruch v nočním městě, vymíst Szimplu a na závěr protáhlejší dofči i protáhnout xichty spoluležníků na loukách kolem Balatonu, když museli sledovat, co za divou zvěř se tam přihnalo, ajj;) Bohužel to vypadá, že je to takovej epilog, bo redbulláci se rozhodli, že už do závodů cpát sponzorský prachy nebudou, a tak RBAR po letošní na půlku zkrácený sezoně končí, piloti pudou kopat příkopy a diváci se pudou kopat do zatku někam jinam, no. Škoda, když třeba v Portu, kde Šunka vyhrál, na to čučelo 600 000 lidí, kam se hrabe demoška z Letný hele;)

pondělí 1. dubna 2019

170617 Megatrip @ Island


Bohužel až po dvou letech sem se uschopnil k nabouchání aspoň osekanýho popisu naprosto fantastickýho vejletu na Island, tentokrát teda bez podrobný mapy tripu, ale jelikož to byla už 2. vizita tohohle epiq ostrova, dalo se porovnávat a tentokrát i stihnout ho objet upe celej dokola.

Startovačka klasika v Keflavíku na letišti pronájmem skvělýho novýho kombíku Hyundai i30, do kterýho se vzadu vlezlo naše celý nafukovací megacomfy ležení a pak pěkně po pobřeží proti směru hodin vymetený ty největší klasiky jižního pobřeží, tamní měsíční krajina, tektonickej zlom Krýsuvík plnej syčících a glogtajících pramenů a bláta s barvama tak neuvěřitelnejma, že by barvoslepej zaslzel:) My slzeli hlavně po párhodinovým vejšlapu kamsi do hor na Reykjadalur jakože jó bezva trip, kolem mrtě lidí na chodníčcích a si furt říkáme, co tady tolik lidí dělá, až dolezeš za hřeben, co je za hřebenem za hřebenem, a tam se ti vodevře skvělej širokej potok plnej horký vody mezi skálama, kam si můžeš vletět a hřát se doaleluja... A ty nemáš s sebou plafky, kuva!:) No nic, pokračujem další dny dál, po večerech panákujem ballantinku a jégra z litrovek z letiště, najs, very najs, berem to přes nejstarší parlament světa, kde láskyplně topili žencký v pytli v řece za cizoložství, platíme omylem strašný stokoruny za hajzl, užíváme si syčících elektráren všude kolem a bouchajícího Geysiru, resp. Strokkuru, na kráteru Keríd oproti tripu před pár lety zavedli boudu na výběr výpalnýho. šulini:) V Kelduru navštěvujem starobylou původní vesničku s trávovejma domkama a průvodkyně vypráví drsný storky z života Islanďanů. Jak na potvoru v týhle oblasti prší, krápe, mží, taxi to líp představíme, proč umírali ve 40 letech. Následuje cestou na východ série vodopádů z ledovců severně od nás, čili ty největší klasiky, Gulfoss, Seljallandsfos, Skogafoss, kde chlastáme vodu z vejšky rovnou do hubice a lidi čumí, co děláme a pak nás všichni napodobujou;)) Vík na jihu míjíme obloukem, bo oproti tehdy je teď mnohonásobně víc turistů, kemp helluva full, čili parkujem káru opodál a valíme pár kiláků na pobřeží na profláknutou rozstřílenou ztroskotanou dakotku na pobřeží. Přicházíme navečer, tak je i tam lidí míň, ale i tak dost. V kufru káry se už tetelí na vybalení skvělej tetelecí stejk na samogrilu, kterej si vopejkáme v suprfialovým poli a sledujem západ slunce asitak chvilku pod obzor, než za hoďku zase vyleze o kus dál, nádhera přenádhera. Další dny pokračujem východně na Svartifoss poskládanej snad z čedičovejch bo bůhvíjakejch šestiúhelníkovejch vytlačenin, toliko mý geologický paznalosti. A přes ledovcovou lagunu Jökullsárlón do země už vyloženě nikoho, bo čim víc na východ, tím míň lidí, atrakcí atd. O to víc zvířat, koní, vofcí a prázdnoty. A to my můžem:) Proto přijíždíme do kempu, kde neni až na jedno auto vlastně nikdo, ani obslužná bába, barák otevřenej, v něm plná výbava, postele, všechno luxus vybavený včetně ložního prádla. Ale nemáme to zaplacený, tak poctivě chrníme v autě mezi nádhernejma skalama, další den cpem ruličku prachů za pobyt škvírou v praseti na dýška v baráčku v kempu a frčíme dál do městečka, jehož jméno už si nevzpomenu, ale baráky tam maj barevný, chodníky duhou pomalovaný a v hospodě čumíme na jejich nepřeberný zásoby piva, debatíme nad nima a vrchní přimetelí a: "Tak co si dáte?" To me poser, jedeš do nejodlehlejšího bodu východního Islandu a tam Čech:) Vypráví nám pár místních storek, my zas jemu, tak to má bejt. Po pár pivech usedám do auta, ey, a jedem si vyzkoušet, jaký by to asi bylo pro astronauty, až přistanou natrvalo na Měsíci. Přespáváme v naprostý planině, kilometry daleko nikde nikdo, jen na nás seshora furt dorážej ptáci, kterým asi rušíme jejich privát. Spíme teda v popukaný rozervaný krajině s větrem kolem auta, že ani žrádlo na vařiči venku neuvaříš, bo se ti zvohne:) Vodopádová jízda severovýchodem pokračuje další dny na Detifoss, co znalci filmu Vetřelec aneb jeho prequel Prometheus znajou z jeho počátku, když do něj naskáče ta bílá ýbrbytost napadená virem bo nevim už co. Romantika jaxviň, vidíme několik duh dohromady, strašnej randál a taky strašnej randál Japonců se selfí tyčkama, vomlátit jim je vo kedlubny. Následuje Hverir, skvělý tektonický pole plný čpící síry, syčících kamenů, bublajícího bláta a chodníčků mezi tim. A zase slzej oči z barevnosti, natož když se zatáhnou černočerný mraky a do toho zboku pere slunce, nádherný kombinace temna a světla. Tam trávíme snad půl dne, než máme plíce plný sýra... err... síry. A jaxe zatáhlo, krásně nás doprovodil déšť a mžení na další vodopád, Godafoss, návštěvníci jen my a potrhlá Amerojaponka, ostatní doma v teple;) Kempíme v super kempíku, resp. kempu jaxviň, plným honosnejch karavanů a luxusních aut, že ta naše hyundaika působí dost ostudně, tak aspoň děláme pozdvižení našim houmlesačením u místních WC, kudy chodí každej, resp. nás překračuje, když si za hudby z repráku vaříme ty naše pigi čaje a číncký nudle a popíjíme jégra. Přichází vylitej místní rybář a kecáme hodiny o jeho životě a jeho rybářskejch vynálezech, masivní týpek (hlavně když ho podlejváme jégrem;) Následnej den odbočujem do Húsavíku na severu a hopáme na domluvenou loď na pozorování velryb s exkluzivní průvodkyní, dredatou buchtou, Španělkou, co studovala zoologji na Karlovce, bydlela na Žižkově, paxe starala vo vopice v Asii, až jí moskyti a vedro tak najebalo, že to tam pustila a jela na Island průvodcovat, asi caaajk, ne?:) Velryby poplácaly vocasama kolem lodi, dostali sme kakao a buchtu a jelo se zpátky, superrrr. A hned nato další den přesedáváme z lodi na kobyly, trochu pološílený kobyly na upe odlehlý farmě, 3hodinová vyjížďka kriskros terénem, strmejma kopcema, loukama, brodama, taky neskutečná atmosféra. Domče furt sprintuje bo se zasekává kůň. Můj zas jezdí s nosem zabodlým v zadku koně před nim, proč ne, gurmánek, nom, nom. Pomalu polehu nám dochází čas, čili severozápad Ajslendu berem hákem průletem a poslední čas trávíme mrcasením kolem Blaa Lónid, Modrý laguny pod Rejkjošem, do který ale nelezem, neplatíme horentní vstupný, bo sme se až na asi jednu dvě výjimky váleli v horký vodě termálních pramenů každej večer po vejletech, to tady nehorázně chybí. Tak uvidíme, jestli to byl last trip to Iceland, bo bude nějaký pokračování no. III. Vnitrozemí stále chybí. Ale na to jaxi chyběj i prachy na ňákej porychtovanej tankodžíp:)

pondělí 25. března 2019

181230 Silvestr @ Velký Truby

Yessss, další z pojaponsku vopožděnejch událostí, a teď je na řadě Silvestr, což byla událost riadno komorní, místy kormorání, bo naše zobáky litinkami hezky klapaly, ale taky nohy blikaly, rachejtle litaly, vláčky troubily a prskaly, hašišáky prášily, až byl hašiš... totyž prach z nich komplet všude, hadry, voči, vlasy, boty, alles pokrytý, jak dyž si slon kejchne do mouky, hell:)) Takže předběžná návštěva odčiňovacího kostelejčku v Kutný Hoře pro modlydbitchku a odpustky, popřípadě vizita kostnice, abysme věděli, do čeho dem, byly zcela na místě:)

neděle 24. března 2019

190316 Lyžovačka @ Madesimo

Zima pomalu začíná prdět do hlíny, ale my to ještě tak tak stihli, abysme po svazích lítali na lyžích a boardech místo surfech, jaký se během pobytu vydařilo počasí. Takhle neskutečně krásně se poštěstí jenom v úterý a v lednu, a to enem yednou za 30 let. Tuten gruppensport se vodehrál v italským Madesimu, středisku eště ne moc objeveným, zato okupovaným snad výhradně Čechama, česky tam haleká i obsluha v báru (o to víc, dyž nás tam přijela asi 20kebulnatá halda). Zato lidí je tam poskrovnu, sjezdovek celkem raneček, takže máš skoro celou šířku pro sebe, je to 9 hodin autem od Práglu po bezkolonovejch dálnicích s úžasnejma výhledama na Allpitchky cestou in/out kolem Malojapassu. Motorkářovi se vodvírá startér v kapce toule dobou;) Joa zhusta doporučuju hotel Oriental, má skvělej novej wellness s párou, saunou a třeba aj horkou kádí venku pod hvězdama. Pocit milijardářů za pár šušní:) A za dalších pár šušní hodně šušná lítačka na skútrech po okolních kopcích, tož taková ta běžná zimní nuda v Brně, he. Vo probouchlým žebérku až jindy, až sroste, do té doby děkujeme výbavě z roku 99, co se snad kromě páteřáku rozpadla hned první den komplet celá, whoopsie:))

čtvrtek 7. března 2019

181028 Vojenská přehlídka @ Evropská

Po dlóóóhy době zase sedam k fotkam, protože drahej Flickr chce lootovat prachy za úložnej prostor poněkud více, než je mi milo, čili zpátky migrace pod Gůgl, kde sme fotostránkovali dřív, ale Picassa, na který to běželo, už je v hrobě, takže bylo nutno si pohráti s HTML a rozchodit to zas trocha jinak, snad všechno poběží, jak má. Tadyhle fotos z vojenský přehlídky ke 100. výročí založení tohohle rebelskýho švejkostánu, což se sice cení, ale všechno bylo jaxi na hlavu. Od počasí, tma, chcanec, zzzzzima, starej zrnivej foťák, děsivý mrtě lidí, takže deštníky v očích furt, strkanice, noa do toho pustěj kolem techniku, co, doufám, dole na Evropský vzala směr na Letnou rovnou do technickýho muzea, až na výjimky, no:) Doufám, že ty 2 % HDP na naší armu rozjedem co nejdřív, tohle je fagxmíchu. Uvidíme 28. 10. 2118, budu ready s foťákem na Evropský;))