NEWS


pondělí 1. dubna 2019

170617 Megatrip @ Island


Bohužel až po dvou letech sem se uschopnil k nabouchání aspoň osekanýho popisu naprosto fantastickýho vejletu na Island, tentokrát teda bez podrobný mapy tripu, ale jelikož to byla už 2. vizita tohohle epiq ostrova, dalo se porovnávat a tentokrát i stihnout ho objet upe celej dokola.

Startovačka klasika v Keflavíku na letišti pronájmem skvělýho novýho kombíku Hyundai i30, do kterýho se vzadu vlezlo naše celý nafukovací megacomfy ležení a pak pěkně po pobřeží proti směru hodin vymetený ty největší klasiky jižního pobřeží, tamní měsíční krajina, tektonickej zlom Krýsuvík plnej syčících a glogtajících pramenů a bláta s barvama tak neuvěřitelnejma, že by barvoslepej zaslzel:) My slzeli hlavně po párhodinovým vejšlapu kamsi do hor na Reykjadalur jakože jó bezva trip, kolem mrtě lidí na chodníčcích a si furt říkáme, co tady tolik lidí dělá, až dolezeš za hřeben, co je za hřebenem za hřebenem, a tam se ti vodevře skvělej širokej potok plnej horký vody mezi skálama, kam si můžeš vletět a hřát se doaleluja... A ty nemáš s sebou plafky, kuva!:) No nic, pokračujem další dny dál, po večerech panákujem ballantinku a jégra z litrovek z letiště, najs, very najs, berem to přes nejstarší parlament světa, kde láskyplně topili žencký v pytli v řece za cizoložství, platíme omylem strašný stokoruny za hajzl, užíváme si syčících elektráren všude kolem a bouchajícího Geysiru, resp. Strokkuru, na kráteru Keríd oproti tripu před pár lety zavedli boudu na výběr výpalnýho. šulini:) V Kelduru navštěvujem starobylou původní vesničku s trávovejma domkama a průvodkyně vypráví drsný storky z života Islanďanů. Jak na potvoru v týhle oblasti prší, krápe, mží, taxi to líp představíme, proč umírali ve 40 letech. Následuje cestou na východ série vodopádů z ledovců severně od nás, čili ty největší klasiky, Gulfoss, Seljallandsfos, Skogafoss, kde chlastáme vodu z vejšky rovnou do hubice a lidi čumí, co děláme a pak nás všichni napodobujou;)) Vík na jihu míjíme obloukem, bo oproti tehdy je teď mnohonásobně víc turistů, kemp helluva full, čili parkujem káru opodál a valíme pár kiláků na pobřeží na profláknutou rozstřílenou ztroskotanou dakotku na pobřeží. Přicházíme navečer, tak je i tam lidí míň, ale i tak dost. V kufru káry se už tetelí na vybalení skvělej tetelecí stejk na samogrilu, kterej si vopejkáme v suprfialovým poli a sledujem západ slunce asitak chvilku pod obzor, než za hoďku zase vyleze o kus dál, nádhera přenádhera. Další dny pokračujem východně na Svartifoss poskládanej snad z čedičovejch bo bůhvíjakejch šestiúhelníkovejch vytlačenin, toliko mý geologický paznalosti. A přes ledovcovou lagunu Jökullsárlón do země už vyloženě nikoho, bo čim víc na východ, tím míň lidí, atrakcí atd. O to víc zvířat, koní, vofcí a prázdnoty. A to my můžem:) Proto přijíždíme do kempu, kde neni až na jedno auto vlastně nikdo, ani obslužná bába, barák otevřenej, v něm plná výbava, postele, všechno luxus vybavený včetně ložního prádla. Ale nemáme to zaplacený, tak poctivě chrníme v autě mezi nádhernejma skalama, další den cpem ruličku prachů za pobyt škvírou v praseti na dýška v baráčku v kempu a frčíme dál do městečka, jehož jméno už si nevzpomenu, ale baráky tam maj barevný, chodníky duhou pomalovaný a v hospodě čumíme na jejich nepřeberný zásoby piva, debatíme nad nima a vrchní přimetelí a: "Tak co si dáte?" To me poser, jedeš do nejodlehlejšího bodu východního Islandu a tam Čech:) Vypráví nám pár místních storek, my zas jemu, tak to má bejt. Po pár pivech usedám do auta, ey, a jedem si vyzkoušet, jaký by to asi bylo pro astronauty, až přistanou natrvalo na Měsíci. Přespáváme v naprostý planině, kilometry daleko nikde nikdo, jen na nás seshora furt dorážej ptáci, kterým asi rušíme jejich privát. Spíme teda v popukaný rozervaný krajině s větrem kolem auta, že ani žrádlo na vařiči venku neuvaříš, bo se ti zvohne:) Vodopádová jízda severovýchodem pokračuje další dny na Detifoss, co znalci filmu Vetřelec aneb jeho prequel Prometheus znajou z jeho počátku, když do něj naskáče ta bílá ýbrbytost napadená virem bo nevim už co. Romantika jaxviň, vidíme několik duh dohromady, strašnej randál a taky strašnej randál Japonců se selfí tyčkama, vomlátit jim je vo kedlubny. Následuje Hverir, skvělý tektonický pole plný čpící síry, syčících kamenů, bublajícího bláta a chodníčků mezi tim. A zase slzej oči z barevnosti, natož když se zatáhnou černočerný mraky a do toho zboku pere slunce, nádherný kombinace temna a světla. Tam trávíme snad půl dne, než máme plíce plný sýra... err... síry. A jaxe zatáhlo, krásně nás doprovodil déšť a mžení na další vodopád, Godafoss, návštěvníci jen my a potrhlá Amerojaponka, ostatní doma v teple;) Kempíme v super kempíku, resp. kempu jaxviň, plným honosnejch karavanů a luxusních aut, že ta naše hyundaika působí dost ostudně, tak aspoň děláme pozdvižení našim houmlesačením u místních WC, kudy chodí každej, resp. nás překračuje, když si za hudby z repráku vaříme ty naše pigi čaje a číncký nudle a popíjíme jégra. Přichází vylitej místní rybář a kecáme hodiny o jeho životě a jeho rybářskejch vynálezech, masivní týpek (hlavně když ho podlejváme jégrem;) Následnej den odbočujem do Húsavíku na severu a hopáme na domluvenou loď na pozorování velryb s exkluzivní průvodkyní, dredatou buchtou, Španělkou, co studovala zoologji na Karlovce, bydlela na Žižkově, paxe starala vo vopice v Asii, až jí moskyti a vedro tak najebalo, že to tam pustila a jela na Island průvodcovat, asi caaajk, ne?:) Velryby poplácaly vocasama kolem lodi, dostali sme kakao a buchtu a jelo se zpátky, superrrr. A hned nato další den přesedáváme z lodi na kobyly, trochu pološílený kobyly na upe odlehlý farmě, 3hodinová vyjížďka kriskros terénem, strmejma kopcema, loukama, brodama, taky neskutečná atmosféra. Domče furt sprintuje bo se zasekává kůň. Můj zas jezdí s nosem zabodlým v zadku koně před nim, proč ne, gurmánek, nom, nom. Pomalu polehu nám dochází čas, čili severozápad Ajslendu berem hákem průletem a poslední čas trávíme mrcasením kolem Blaa Lónid, Modrý laguny pod Rejkjošem, do který ale nelezem, neplatíme horentní vstupný, bo sme se až na asi jednu dvě výjimky váleli v horký vodě termálních pramenů každej večer po vejletech, to tady nehorázně chybí. Tak uvidíme, jestli to byl last trip to Iceland, bo bude nějaký pokračování no. III. Vnitrozemí stále chybí. Ale na to jaxi chyběj i prachy na ňákej porychtovanej tankodžíp:)

Žádné komentáře:

Okomentovat